Syrakovští z Pěrkova: držitelé (nejen) vsi Zábřehu, I. část

Erb Syrakovských z Pěrkova

Erb Syrakovských z Pěrkova

Na úvod se zaměřme na rod Syrakovských – kdo vůbec byli? Začněme nezvykle rodovým erbem: Syrakovští užívali v rodovém erbu nejpozději od 16. století stříbrnou vrchní polovinu střely v červeném štítu. Tato střela byla zakončena dole polovinou stříbrného prstenu. Nad červeno-stříbrnými přikrývadly vyrůstají jako klenot ze zlaté koruny dvě lidské vztyčené paže v červených rukávech, které drží zlatý prsten.

Syrakovští přichází na Moravu

Rod má své počátky v dnešním Polsku. Po příchodu na Moravu okolo roku 1530 se členové rodu Sierakowski usadili na Bruntálsku. Víme, že Jeroným Syrakovský byl od roku 1545 v biskupském úřadu na hradě Hukvaldy. V roce 1560 získal Jeroným Syrakovský z Pěrkova jako léno statek Stará Ves nad Ondřejnicí a se svou manželkou Kateřinou Petřvaldskou přestavěl v následujících desetiletích zdejší tvrz na reprezentativní renesanční zámek, který je dodnes perlou obce. Na mírném svahu uprostřed vsi vznikla dvouposchoďová, částečně podsklepená čtyřkřídlá stavba obdélného půdorysu se čtvercovým arkádovým nádvořím. V průčelí zámku byla představena čtyřpatrová věž ukončená dřevěným arkádovým ochozem a stanovou stříškou. Stavba je ukázkou bohatství celého vladyckého rodu Syrakovských. Jeroným Syrakovský zemřel 24. února 1570. Pohřben byl v kostele ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, o čemž svědčí dílo Zrcadlo slavného Markrabství moravského Bartoloměje Praporeckého z Glogol, který zachytil dnes již neexistující text náhrobní desky:

LÉTHA PÁNĚ 1570. W PATEK DEN SVATÉHO MATĚGE

DOKONAL JEST ŽIVOT SVŮG W KRYSTU PÁNU

UROZENÝ WLÁDYKA PAN JAROSS SYRAKOWSKÝ Z PÉRKOWA

A NA STARÉ WSI

A TUTO POCHOWÁN

GEHOŽTO DUSSY PÁN BUOH RAČ MILOSTIW BÝTI.

 

Očekávaný Jeronýmův dědic – syn Václav – zemřel v mladém věku. Jeroným měl ještě mladší syny Ctibora a Jana a dcery Elišku, Ester a třetí dceru neznámého jména. Velkou postavou se nakonec stal syn Ctibor.

Zámek ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, jenž byl vystavěn Ctiborem Syrakovským z Pěrkova. Foto Petr Přendík, červenec 2017.

Zámek ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, jenž byl vystavěn Ctiborem Syrakovským z Pěrkova. Foto Petr Přendík, červenec 2017.

Ctibor starší Syrakovský z Pěrkova získává Zábřeh

Zámožnost rodu potvrdil Ctibor Syrakovský starší z Pěrkova, který v letech 1579-1600 byl nejvyšším moravským písařem a od otcovy smrti držel část Staré Vsi (od 1572). Pravděpodobně po roce 1579 přestavěl i paskovskou tvrz na zámek. V roce 1597 koupil Ctibor část léna Zábřeh nad Odrou od Hendrycha Zence, zakoupil i Výškovice a Starou Bělou.

Zábřežskou tvrz přestavěl na konci 16. století Ctibor starší Syrakovský na renesanční zámek. V přízemí zámku se z této doby dodnes zachovaly konstrukce průčelního křídla, kde je dnes hlavní brána a vjezd do zámku, po jejich stranách dvě místnosti zaklenuté klenbou se silně vytaženým hřebínkem. Do dnešní doby nedochovaná věž se nacházela nad vstupní bránou z dnešní ulice U Zámku. Věž je zachycena na vedutě, která vznikla roku 1699 při sporu o nový most přes Odru mezi Novou Vsí a Svinovem. Vzorem pro vybudování věže byl nepochybně staroveský zámek, kde se Ctibor Syrakovský narodil.

Veduta z roku 1699, výřez s vyobrazením Zábřehu, patrný je zámek s věží.

Veduta z roku 1699, výřez s vyobrazením Zábřehu, patrný je zámek s věží.

Ctibor Syrakovský z Pěrkova po sobě zanechal poměrně rozsáhlý počet listin. Jedna z nich se vztahuje k Zábřehu. Ctibor udělil v Paskově dne 21. prosince 1596 zábřežským poddaným právo spravovat peníze zábřežských sirotků (peníze, které až do dosažení plnoletosti sirotků spravovala vrchnost), za což se tito poddaní zavázali k některým novým povinnostem:

,,Já Stibor Sirakovský z Pěrkova, na Starej Vsi, Paskově a Zábřeze, nejvyšší písař markrabství Moravského, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že jsú přede mně předstúpili robotní fojt, starší a všecka obec vsi Zábřeha, poddaní moji, mne za to prosice, abych jim k tomu povolil peníze sirotčí, kteréž v tej dědině mají a na budúcí časy míti budú, aby za nimi, totiž ouřadem tej dědiny zůstávali. Já ani erbové a potomci moji k chování takových peněz nahoře v truhlici, abych jich nenutil ani jich k sobě sám ani budúcí páni nepřijímali, nýbrž takové peníze aby ouřad tej dědiny v opatrování svém, jak i předešle měli, a na to abych jim nadání dal, uvolujíce se fojt, ouřad i všickni z obce nynější i budúcí s potomky svými na budúcí časy mně, erbům, budúcím potomkům mým, pánom zábřežským jedenkaždý, jakž kdo sedí, mimo první povinnosti své každého roku dvanácte záhonův, přes hony zdýli na folvarce zábřežském buď úhor neb nač se káže orati, a po šesti vozích hnoje ze dvoru zábřežského na folvark zábřežský též každého roku vyvážeti, a zahradníci, též chalupníci i kovář po jednom dni pěší robotu, co se káže, každého roku vykonávati.

Ctibor Syrakovský z Pěrkova, soudobá podobizna.

Ctibor Syrakovský z Pěrkova, soudobá podobizna.

Vzhlédnúce na jejich poníženú prosbu, myslíce na to, že by se po časích jim taková vrchnost nahoditi a dostati mohla, kteříž by takové sirotčí peníze k sobě přijmúc zutraceli a majíc potom sirotkům, kteříž by se vůlí vrchnosti spravovali a propuštěni byli neb se tu zosazovali, spravedlnost vydána být, že by se toho snad potomně na pánu svém dosuzovat a tudy nemalé zaměstknání i škody podniknúti museli. Toto obdarování jim, fojtu, starším vší obce dědiny Zábřeha, nynějším i budúcím jakožto pán jejich dávám. Předně, aby peníze kostelní a všech sirotkův, kteříž by se vůlí vrchnosti své spravovali, při ouřadě tej dědiny zůstávali, já, erbové, budúcí potomci moji, páni zábřežští žádných takových peněz těch sirotků, kteříž by se vůlí vrchnosti své spravovali a k… v časích určitých podle pořádku se stavěli žádným vymyšleným způsobem a fortelem, kterýž by lest lidská vymysliti mohla, k sobě bráti nemám, než takové peníze úřadové tej dědiny, činíc každého roku jeden úřad druhému na schválení vrchnosti, z nich počet pořádný aby v opatrování svém mívali a těch, kdyby kterému súsedu potřeba nastala, s vůlí vrchnosti podle slušnosti pod rukojmě půjčívali. Však když by koli který sirotek od vrchnosti propuštěn byl neb tu osaditi se chtěl, ode mne, erbův a budúcích potomkův mých, pánův zábřežských, úřadu poručeno bylo, jemu spravedlnost vydati budú povinni, za kým by takové peníze byly (a již vyšlé a rozpůjčené sou), tomu sirotku položiti a spraviti, tak aby vrchnost skrzeva to zaměstknání neměla a dědině těžkosti nenesla. Toto pak znamenitě a zřetedlně vymiňúji, kterýžkoli sirotek z gruntů mých v časích pominulých za předešlých pánův svévolně sběhli a sešli, i budúcně by snad sjíti mohli a na pána svého, erby a potomky, mé každého roku při Novém létě se nestavěli a vůlí vrchnosti svej se nespravovali a nespravují, že takový spravedlnosti podle pořádku markrabství tohoto k ruce svej jakožto odběžné sobě, erbům svým i budúcím potomkům pozůstavují, kteréž peníze a spravedlnosti takových sešlých sirotkův, kteří se před vrchnost svú nestaví, táž dědina zábřežská vydávati mně, erbům a budúcím potomkům mým, pánům zábřežským povinni budú. Však což bych tak koli takových peněz sirotků zběhlých neb sešlých, já neb budúcí páni jich jsme k sobě přijali, z toho tuž dědinu dostatečně quitovali a v též quitanci, co se kterého sirotka takovej spravedlnosti přijme, dostaviti máme a povinni budeme, a to tak opatřiti, aby potomně dědina skrzeva to žádnej škody a těžkosti nenesla, a těm sirotkům neb sirotku že jest vrchnost spravedlnost za příčinú sejdení neb zběhnutí jich z gruntu a před pána se nestavení k sobě vzali, to ukázati mohli. Však kteříž sirotci na řemesla od vrchnosti propuštěni jsou, ty proto spravedlnosti své, že se před vrchnost svú každého roku přijíti nemají, poněvadž po řemesle vandrují a i každého roku před vrchnost se staviti obtížné přišlo, a to že propuštění na řemeslo jest, kdyby se kdo, súc z poddanosti od pána propuštěn a na cizí grunty vyjednán, osaditi chtěl, spravedlnost aby jemu vydána byla, toho žádal, dostatečně před vrchností prokázati takové propuštění na řemeslo má, a oni, fojt, starší a obec zábřežská i s potomky svými roboty svrchupsané mně, erbům, budúcím potomkům mým, pánům zábřežským podle uvolení svého každého roku na budúcí časy mimo jiné roboty, kterýmiž z starodávna povinni vykonávati za svrchupsanú milost jim ode mně učiněnú mají. Při čemž při všem, což se v tomto listu píše za zábřežské a potomky jejich cele a neporušitedlně zachovati za sebe, erby a budúcí potomky své, pány zábřežské, držitele vsi Zábřeha, připovídám. A jakož ulice mezi rybníkem Jeho Mil. knížecí pana biskupa pod Zábřehem a lukú, kterú Němec [z] Zábřeha drží, v položení svém po hranici Nové Vsi jest, takovú ulici k dědičnému užívání vší obci zábřežské púštím a dávám, tak aby tu ulici k užitku svému, jak se jim líbiti bude, oni i potomci jich bez překážky mej i budúcích pánův zábřežských obrátiti mohli, však cesta tak, jakž od starodávna aby svobodná byla.

Tomu na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu sem přivěsiti dal, připrosil sem urozenýho pána pana Bartoloměje Bruntálského z Vrbna a na Frýdku a Dobroslavicích a urozeného vladyky pana Albrechta Harasovského z Harasova a v Staříči, že jsú tolkéž pečeti své podle mej k tomuto listu sobě a svým bez škody přivěsiti dali, jenž psán a dán na Paskově v sobotu den památný svatého Tomáše, apoštola, božího léta od narození Syna božího tisícího pětistého devadesátého šestého počítajíc.“

Ctibor Syrakovský zemřel v pátek 8. září 1600 a jeho ostatky byly pochovány v tehdy novém staroveském kostele sv. Jana Křtitele. Epitaf pod oknem na jižní zdi kostela sv. Jana Křtitele ve Staré Vsi nad Ondřejnicí můžeme považovat za nejstarší umělecké vypodobení majitelů Zábřehu nad Odrou i Výškovic.

Epitaf je složen ze čtyř náhrobníků – desek – s reliéfními postavami zemřelých v nikách, dvou mužů a dvou žen. Pro Zábřeh je důležitá třetí postava, zpodobující Ctibora Syrakovského z Pěrkova, nad níž se nachází nápisová deska psaná gotickou minuskulou. Postava Ctibora Syrakovského je mírně rozkročena, pootočena nepatrně doleva. Obličej a knír jsou detailněji propracovány, postava má kolem krku renesanční krejzl a je zpodobněna v renesanční zbroji. U nohou má postava opřený renesanční štít s erbem, který je již málo čitelný, neboť dolní třetina epitafu byla poškozena zubem času. I tak na erbu vidíme klenot Syrakovských: dvě vztyčené ruce držící prsten. Nad podobiznou Ctibora Syrakovského je vytesán následující staročeský text:

Letha Panie 1 600 w patek den pamatny narozenie
Blahoslawene Panny Maryge dokonal jest zywot
swug w Panu Bohu Urozeny a Stateczny Rytirz Pan
Stibor Syrakowsky z Pierkowa Na Starej Vsy a Paskowie
a Zabrzeze nad rzeku Odru Neywyssy Pisarz Markrabstwi Mo
rawskeho a w tomto Chramie panie pochowan jest gehozto Dussi
wssemohouczy Pan Buh racz Milostiw begti a w poczet swych wywo
lenych do Nebeske Slawy przigiti Amen
.

Na čtvrté náhrobní desce je vyobrazena Alena Prusínovská, Ctiborova první manželka manželka, která zemřela již roku 1578 (po pěti letech manželství), jak se dozvídáme z nápisu nad reliéfem. Samotná hrobka Syrakovských, jež se nachází pod podlahou kostelní lodi staroveského kostela, je dnes prázdná.

Epitaf ve staroveském kostele s vyobrazením postav rodu Syrakovských. Foto Petr Přendík, červenec 2017.

Epitaf ve staroveském kostele s vyobrazením postav rodu Syrakovských. Foto Petr Přendík, červenec 2017.

Hynek Syrakovský z Pěrkova

Ctiborův syn Ignác (uváděn i jako Hynek) dosáhl zletilosti roku 1602 a 3. prosince 1603 přijal léno Stará Ves s Proskovicemi a Zábřeh nad Odrou se Starou Bělou a Výškovicemi i za své mladší bratry Jana a Ctibora mladšího. Za jeho držení Zábřehu nacházíme poslední zmínku o zábřežském bratrském sboru v napomenutí samotným císařem Rudolfem II, které bylo vyprovokováno patrně olomouckým biskupem, kardinálem Františkem z Dietrichštejna koncem roku 1603. Listina hovoří o zavření sborů na Hynkových statcích Paskov, Zábřeh a Stará Ves:

,,Slovutný věrný náš milý! Správu toho jistou jmíti ráčíme, kterak by ty na gruntech Tvých zbory pikhartské, do kterýž se netoliko poddaní Tvoji, ale i přespolní lidé v nemalém počtu scházejí a sjíždějí, a to své domnělé náboženství provozují, držeti a dopoušěti měl, což by pokudž by tak bylo, a Ty proti nařízení církve svaté křesťanské všeobecný i proti mandátům a zápovědem slavných pánů předků našich králů českých a markrabí moravských i proti sněmuóv a snešením starodávných stavův moravského Markrabství, před se bral a nedopouštěl, neráčili bychom nad tím žádného zalíbení jmíti. A protož Tobě přístně poroučeti ráčíme, abys takové zbory a schůze ihned skutečně zastavil, zavřel a více již jich na gruntech Tvých netrpěl, nicméně ve štyrech nedělích po dodání Tobě tohoto poručení našeho císařského, jak jsi se v tom zachoval, správu svú do kanceláře naší české učinil, vědouc, že na tom jistou a milostivou vůli naši císařskou naplníš. Dán na hradě našem pražském dne 12. decembris 1603.“

Roku 1606 dosáhl Ctiborův syn Jan mladší Syrakovský plnoletosti a dostal manství Zábřeh se Starou Bělou a Výškovicemi. Hynek Syrakovský drží od roku 1606 pouze Paskov. V roce 1614 Hynek umírá na svém zámku v Paskově, který se utápí v dluzích. Jeho dluhy přešly na dva bratry – Jana a Ctibora mladšího z Pěrkova. Oba bratři byli dluhy významně postiženi.

Příští článek bude věnován samotné postavě Jana mladšího Syrakovského z Pěrkova, který nám po sobě zanechal jedny z nejdůležitějších pramenů pro poznání Zábřehu a jeho podoby na počátku 17. století.

Petr Přendík

 

Zdroje:
Kostel sv. Jana Křtitele, Stará Ves nad Ondřejnicí. Zhlédnutí reliéfu s ochotou umožnil místní farář Jan Slavík 10. července 2017.
ADAMUS, Alois. Sbírka listin k dějinám města Mor. Ostravy. Ostrava: Lidová knihtiskárna v Mor. Ostravě, 1929, s. 158-160.
GLÁSEROVÁ-LEBEDOVÁ, Zdenka. Stará Ves nad Ondřejnicí v době šlechtických stavebníků v 16. století, 2. část: kamenná výzdoba. Poodří: Časopis obyvatel horní Odry. Ostrava: Společnost přátel Poodří, 2010, 13(3), 20-31. ISSN 1803-2338.
PELANT, Jan. Erby české, moravské a slezské šlechty: Vývoj erbů a stručné dějiny 610 rodů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 440-441. ISBN 978-80-7422-254-2
PRAPORECKÝ Z GLOGOL, Bartoloměj. Zrcadlo slavného markrabství Moravského. Brno, 1593.

TUREK, Adolf. Čeští bratři v okolí Ostravy. In: Ostrava 16: Příspěvky k dějinám a výstavbě Ostravy a Ostravska. Ostrava: Sfinga, 1991, s. 319-324. ISBN 809005788. ISSN 02320967.

Sdílejte nás naShare on Facebook42Share on Google+0Tweet about this on Twitter

One thought on “Syrakovští z Pěrkova: držitelé (nejen) vsi Zábřehu, I. část

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *