Popsal Gregor Wolny v roce 1835 Zábřeh správně?

Gregor Thomas Joseph Wolny (20. prosince 1793, Příbor – 3. května 1871, Rajhrad) byl benediktem, historikem, spisovatelem a zároveň středoškolským učitelem. V roce 1819 byl jmenován profesorem filologie a historie na lyceu v Brně. Ve svých dílech se věnoval historii a místopisu (historické topografii). Jeho největšími díly jsou Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert/Markrabství moravské, topografický, historický a statistický popis (vyšlo tiskem v letech 1835–1842) a Kirchliche Topografie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften/Církevní topografie Moravy, zejména v dokumentech a rukopisech (vyšlo tiskem 1866). Obě Wolného topografie jsou cenným zdrojem informací po stránce osídlení, počtu obyvatelstva, církevních nebo hospodářských poměrů sídel, především v první polovině 19. století. Také historické charakteristiky jednotlivých lokalit, jejichž popis v podstatě vychází z pramenné základny, přinášejí mnohdy neznámé zprávy. Ty je ale třeba ověřovat komparací se souvisejícími doklady, protože údaje jsou v některých případech přejímány s důvěřivostí odpovídající době vzniku. Zprávy jsou cenné proto, že je autor mohl čerpat z pramenů, které mohou být nyní již ztraceny.

Ve Wolného spisu Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, v prvním díle zabývajícím se přerovským krajem (1835), nalezneme popis velkopetřvaldského panství, v rámci něhož je popsán také Zábřeh. Níže uvádím překlad originálního textu a červenou barvou jsou zaznačeny mé vlastní komentáře:

Zábřeh

Dvě léna právě v Zábřehu náležela již v roce 1131 olomouckému biskupství a dvě proboštu kostela sv. Václava v Podivíně (německy Kostl). Také opatství Velehrad vlastnilo v roce 1228 v této oblasti ves stejného jména. Zavázalo ji roku 1464 Jindřichu Bzenci z Markvartovic a jeho synovi za 40 kop grošů.

(Wolny zde zaměnil Zábřeh nad Odrou se Zábřehem ležícím na Hlučínsku, tuto chybu přejal z díla staršího topografa Josepha Schwoye. První zmínka o prostoru Zábřehu pochází až z roku 1288.)

Byl to s největší pravděpodobností tentýž Zábřeh, který později (jak a kdy? to není jasné) připadl olomouckému biskupství a s ním i blízké vsi Stará Bělá a Výškovice. Stalo se tak na počátku 16. století. Zábřeh byl lénem. Jako takové ho držel Ladislav z Kadaně a poté (od roku 1530) jeho synové: Bernard, Zikmund, Centurio a Jan, ale již roku 1534 ho prodávají Bernardu Petřvaldskému z Petřvaldu a po něm jej zdědil jeho syn Dětřich, jenž Zábřeh vlastnil ještě roku 1550.

(Zábřeh skutečně náležel olomouckým biskupům, stejně jako jeho dvě sousední vsi. Synové Ladislava z Kadaně Zábřeh pravděpodobně drželi jen krátce v roce 1534 a ještě téhož roku jej prodali Hanuši staršímu Petřvaldskému, od roku 1542 držel Zábřeh Jan Petřvaldský, od roku 1564 Dětřich, Janův bratr, do doby, než dospěl Hanuš mladší z Petřvaldu.)

Brzy poté přešel Zábřeh do rodu Syrakovských z Pěrkova, kteří drželi také blízkou Starou Ves, která zůstávala zábřežským majetkem (viz vlastníci Altendorf/Staré Vsi) do roku 1621, kdy majetek přišel po Bílé hoře do konfiskace a připadl zpátky do klína biskupství, jež jej udělilo ihned Stolzovi ze Simsendorfu. Po jeho smrti (v roce 1628) připadnul hraběti Václavovi z Vrbna. Poté připadl děkanovi olomouckého biskupství Ondřeji, svobodnému pánu Orlíkovi z Laziska a po jeho úmrtí jeho synovcům, svobodným pánům Stanislavu a Mikuláši Orlíkovým z Laziska. Ti ho ale vlastnili jen do roku 1652, kdy byl podle zákonů udělen olomouckému biskupství a již následujícího roku byl olomouckým biskupem Leopoldem darován olomoucké kapitule. Od té doby byl Zábřeh připojen k Velkému Petřvaldu. Plné právo na vlastnictví (investituru), jinak vlastním lénem biskupství, jsou: Bělá (Stará), Výškovice, Velká a Malá Košatka, mimo jiné tento stav byl uznán rovněž kardinálem Františkem z Dietrichsteina.

Stránka Wolného topografie s textem o Zábřehu.

Stránka Wolného topografie s textem o Zábřehu.

(Zde se Wolny drží téměř přesně historických událostí.)

V Zábřehu se pěstují ponejvíce žito, oves, brambory, luštěniny, jetel. Zábřeh má vynikající louky v okolí Odry, které jsou však často opuštěné.

Jedna z cest na Petřvaldském panství vychází z Nové Vsi (z území Moravské Ostravy) přes Zábřeh do Paskova, vede ze severu na jihovýchod a jedná se o přední obchodní cestu. Nejbližší c. k. pošta se nachází v Příboru.

(Dnes bychom za tuto cestu mohli označit ulice U Hrůbků – Dolní – Závodní – Místecká.)

Zábřeh leží na obchodní cestě z Moravské Ostravy (Nové Vsi) k Paskovu, v nížině na pravém břehu Odry, má 101 domů, v nichž žije 760 obyvatel (379 mužů a 381 žen), chová se tu 106 koňů, 16 volů, 308 krav, 30 ovcí, dále je zde jeden příbytek vrchnostenského úřadu, jeden dvůr, jeden k místeckému děkanátu náležející a pod ochranou k. k. náboženského fondu stojící kostel, lokálie a škola. Původní dřevěný kostel byl zasvěcen Navštívení Panny Marie, stál až do roku 1815, kdy byl patronem zhotoven nový z pevného materiálu. Bývalý dům náležející kdysi (jako fara) moravským bratřím, byl do roku 1784 spravován kostelem v Místku, až konečně ve stejném roce náboženský fond povýšil Zábřeh na lokálii. Na severozápadním konci vsi stojí ještě jedna stará kaple zasvěcená svatému Bartolomějovi, kterou o svatém týdnu každoročně navštěvuje početný dav poutníků

(Původní dřevěný kostel byl stržen již roku 1806. Kaple na severozápadním konci vsi patří již do Nové Vsi a jedná se o kostel sv. Bartoloměje.)

A jaký můžeme učinit závěr z popisu Zábřehu? I když Gregor Wolny popsal historii Zábřehu ne vždy zcela správně, přináší nám řadu poznatků o vsi v I. polovině 19. století.

Petr Přendík

Sdílejte nás naShare on Facebook35Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *