Palác kultury a sportu Vítkovice

Roku 1975 bylo rozhodnuto, že se v Ostravě vybuduje moderní víceúčelová hala pro občany Ostravska, která by odpovídala evropským trendům. Hlavním iniciátorem haly byl generální ředitel VŽKG Rudolf Peška, kterému se podařilo získat pro odvážný projekt představitele ministerstva pro technický rozvoj.

Vladimír Dědeček

Vladimír Dedeček

První závažnou otázkou bylo situování nové stavby. Nakonec byly vybrány parcely v městské části Zábřeh nad Odrou, mezi ulicemi Ruskou a Závodní. Vypracováním projektu haly byla pověřena bratislavská pobočka podnikového oddělení projekce a konstrukce. Vedoucím projektu se stal tehdy již renomovaný Ing. arch. Vladimír Dedeček (* 26. května 1929) ze Stavoprojektu Bratislava. V té době měl Dědeček za sebou již mnoho realizací – ponejvíce školská zařízení a stavby občanské vybavenosti po celém Československu. Hlavním investorem a následným provozovatelem objektu se stal koncern Vítkovice.

Místo, kde vznikla multifunkční hala, bylo původně zastavěno občanskou zástavbou. Procházela tudy někdejší ulice Závodní (Dolní), která tvořila část velmi staré silnice mezi Hrabůvkou, Zábřehem a Novou Vsí. Nové hale musela roku 1976 ustoupit řada nejen rodinných domů a vil, ale též činžovních domů. Mezi významné objekty, které byly tehdy asanovány, patřil i dělnický dům s kinem Lípa. Navždy tak zmizelo vůbec nejstarší zábřežské kino a jedno z nejstarších kin v Ostravě, které začalo promítat němé filmy již před 1. světovou válkou. Areál Paláce kultury a sportu byl situován do těsné blízkosti ostravských okružních komunikací, které se napojují na dálkové silnice. Okružní komunikace kolem haly přiváděla návštěvníky třemi vchody do samotného nitra stavby. Na zadní straně pak byl vstup pro sportovce a účinkující. V prvotních návrzích se počítalo i s podzemním parkoviště o kapacitě 2400 parkovacích míst.

Letecký pohled na původní zástavbu v Zábřehu, před demolicí v roce 1976. Zdroj: AMO.

Letecký pohled na původní zástavbu v Zábřehu, před demolicí v roce 1976. Zdroj: AMO.

Návrh víceúčelové haly

Základní myšlenkou řešení objektu byla snaha vytvořit vhodné podmínky pro uskutečňování kulturních a sportovních akcí v jednom prostoru. Tento požadavek bylo možné vyřešit pouze realizací víceúčelové haly, která by byla maximálně flexibilní a variabilní. Hlavním požadavkem návrhu projektu multifunkční haly nebyla ekonomické hlediska, nová hala měla vytvořit co nejkvalitnější a důstojný stánek pro široké publikum sportovních a kulturních akcí.

Hala byla navržena jedinečným způsobem, který v tehdejším Československu neměl obdoby. Svou koncepcí, prostorovým a technickým řešením se stavba zařadila mezi díla porovnatelná s velkými německými, holandskými, francouzskými, italskými či anglickými stavbami.

Vladimír Dědeček zasvětil stavbě dlouhých 14 let pracovního života. Spolu s ním na řešení objektu pracovalo dalších deset spolupracovníků. Samotná hala se realizovala deset let. První práce byly zahájeny po definitivním schválení projektové dokumentace a harmonogramu výstavby krajskými orgány v roce 1978.

Výstavba areálu byla rozplánována do pěti stavebních etap. První etapou se stala stavba vlastní haly, která měla vytvořit dominantu celého prostoru. S jejím otevřením se počítalo při příležitosti 150. výročí založení Vítkovických železáren, tedy roku 1988. V druhé etapě měly být vybudovány tělocvičny pro sálové sporty, krytá ledová plocha, šatny a zázemí pro účinkující. Ve třetí stavební etapě se počítalo s jídelnou a restaurací a ve dvou závěrečných etapách se mělo vyřešit parkoviště a garáže (1300 + 1100 stání). Plány však nebyly zdaleka realizovány dle původních očekávání.

Palác kultury a sportu Vítkovice

Kompozice hmoty paláce byla založena na plasticky rozvinutém geometrickém tvaru. Jeho základními komponenty jsou dva protisměrně komolé jehlany se svislou osou. Jejich hmoty odděluje od sebe výrazná horizontální rýha, které prochází po obvodu celého objektu. Hmotové kompozice jsou velmi dynamické, ale i tak působí celek vyrovnaně a harmonicky.

Hala vyjadřuje duchovní pohyb konce 20. století: jedná se o osmiúhelníkový velký prostor pro různorodé akce překrytý kovovými klenbami – velký prostor umožňuje zážitek pro velkou masu návštěvníků. Plastické působení architektury podpořilo barevné řešení objektu: černá slezská břidlice, kterou byly obloženy věže s nosníky, symbolizovala ostravské doly. Bílé opláštění ze smaltovaného hliníkového plechu pak představovalo zdejší hutě. Oba materiály užité na vnějším provedení pocházely ze Severomoravského kraje. Samotná hala se svým nápadným tvarem, monumentálním měřítkem, které ještě umocňuje vyvýšené umístění na pomyslném pódiu, stala výrazným bodem v jinak docela fádním městském prostoru. S odstupem času můžeme halu vnímat jako objekt, který již v době svého dokončení (1986) nedržel krok s dobovým architektonickým vývojem – ba naopak: odkazoval až k estetice 60. let 20. století.

Samotná stavba byla důmyslným a novátorským návrhem – zejména v konstrukčním řešení stavby: její založení muselo brát ohledy na poddolované území. Konstrukce haly byla proto navržena ze dvou konstrukčních částí. Tu první tvoří samotné nosné věže s galerií, druhou pak střešní konstrukce.

Spodní část stavby byla rozdělena na 10 dilatačních celků, každý o ploše 30 x 15 m. Tímto uspořádáním měla hala vzdorovat případným deformacím, se kterými počítal báňský úřad vlivem poddolování. Samotná střešní konstrukce již nebyla rozdělena na jednotlivé dilatační celky – byla však navržena tak, aby případné deformace vyvolané poklesem dilatačních celků nevyvolaly napětí v její ocelové konstrukci. V střešní části konstrukce byly umístěny technologické mosty, které umožnily flexibilitu technického a technologického standardu – regulovalo se odsud například osvětlení prostoru či celková změna akustiky, která mohla být ovlivněna pomocí akustických panelů.

Druhou nosnou konstrukcí střechy jsou dva příhradové nosníky s rozpětím 100 m, šířkou 5 m a výškou 9 m. Nosníky přenáší většinu svislého zatížení střechy do čtyř železobetonových věží prostřednictvím kalotových ložisek vyrobených ve vítkovické těžké mechanice. Potřebná ocel pro konstrukce byla vyrobena ve staré ocelárně, válcování, tepelné zpracování a kontrola materiálu proběhla v tehdejším závodě Vítkovice 2. Výrobu nosné a střešní konstrukce zajistila ve dvou etapách vítkovická mostárna. Jednotlivé části haly smontovaly Hutní montáže. Veškerá váha dodané ocelové konstrukce dosáhla 5300 tun.

Vlastní objekt má zastavěnou plochu 84,5 x 50 m, ale celková plocha nad zemí zaujímá prostor 109 x 125 m. Podzemní prostor sahá do hloubky 5 m pod úrovní terénu. Výška nadzemní části haly činí 27,5 m. Jádrem stavby byla vlastní hrací plocha o rozměrech 30 x 60 m a atletická dráha. Na čtyřech stranách hrací plochy byly umístěny posuvné tribuny, kterými bylo možno zvýšit kapacitu míst k sezení z 7600 na 10 000. Pokud bychom přičetli ještě i místa k stání, vešlo se do haly 13 500 osob. Pro příklad: kulturních akcí (kino, divadlo, koncert) se mohlo účastnit 6 200, lehké atletiky 7 600, ledního hokeje 10 000 a boxu 11 200 osob.

Dispoziční řešení, technické i technologické zařízení budovy, osvětlení, materiálové úpravy a akustika – vše bylo navrženo tak, aby hala sloužila všestranným účelům po celý rok – kulturním a sportovním akcím, konferencím, shromážděním, hokeji, házené, basketbalu, lehké atletice, boxu, stolnímu tenisu… Celkem se zde dalo provozovat 40 druhů sportu. Ledová plocha pro lední hokej se po čas jiných akcí překrývala pásy gumových koberců, které se rozprostřely pomocí mechanických zařízení. Instalovaná vzduchotechnika a klimatizace zaručovaly divákům příjemný zážitek v jakémkoliv ročním období. Stupňovité hlediště v sobě neslo v každé třetí řadě vzduchotechnický rozvod, který sloužil jako odsávací kanál.

Variabilitu haly dokumentuje krom pohyblivých tribun též zdvihací pódium určené pro divadlo a koncerty, mobilní osvětlovací technika, technika zaměnitelných podlah pro různé druhy sportu, panoramatická spouštěcí konstrukce promítacího plátna, mechanické mobilní sedadlové bloky umožňující využít sportovní plochu pro kulturní účely ad. Všechny prostředky tak umožňovaly změnit využití prostoru během několika málo hodin.

 

Více než 30 let služby

Palác kultury a sportu měl být nakonec otevřen u příležitosti 40. výročí osvobození města Ostravy, které připadlo na 30. dubna 1985. Nakonec proběhlo první oficiální otevření až 1. října 1985 pořádáním sedmého ročníku festivalu Sovětské písně. V roce 1986 došlo k posledním pracovním úpravám a víceúčelová hala byla předána veřejnosti do plného užívání. Sportovní premiérou se staly mezinárodní závody v gymnastice. Celkové náklady na vybudování kolosální haly vyšplhaly na 380 miliónů československých korun. Hala se stala domovem vítkovických hokejistů a postupně poskytla zázemí řadě prestižních i kulturních akcí:

MS žen ve volejbale (1986)

MS ve vzpírání (1987)

mistrovství ČR v motocrossu (1998)

MS v ledním hokeji (2004, 2015)

ME v krasobruslení (2017)

mezinárodní lední revue Holiday on Ice (1995)

muzikál Mrazík (1999)

Erasure (1992)

Sting (1997)

Alexandrovci (2015)

Miss Československa (1989, 1990)

galavečer oslavy výročí VŽ (1988, 2008)

vánoční trhy (každoročně od 1989)

koncerty Rádia Čas (každoročně od 1998).

U příležitosti konání MS v ledním hokeji v roce 2004 byla multifunkční hala zrekonstruována (2003–2004) za 690 miliónů korun. Po rekonstrukci byla slavnostně otevřena koncertem José Carrerase 6. dubna 2004. Od téhož roku získalo zařízení nové pojmenování: ČEZ aréna. V roce 2012 proběhla výměna sedaček, před MS v ledním hokeji 2015 byla pod střešní konstrukci nainstalována multimediální kostka, vyměněno bylo též osvětlení. Od 1. července 2015 se v souvislosti s ukončením sponzorství změnil název na Ostrava aréna. Od roku 2016 nese hala pojmenování Ostravar aréna, podle nového sponzora. V současnosti její kapacita činí 12 500 míst k sezení.

Leden 2017.

Leden 2017.

Nové přístavby

V roce 2004 byla k tehdejší ČEZ aréně mechanicky přilepena dostavba zázemí haly. Krátce na to Radim Václavík navrhl přístavbu tréninkové haly s ubytovnou (2007–2008), jež se napojila na nižší podnož původního objektu. Novostavba se zdvihá směrem k okraji pozemku a je obrácena čelem k hlavní komunikaci – Plzeňské ulici. Objekt hotelu zde navazuje na tréninkovou halu. Dominantou haly je sportbar tvořený velkorysou zasklenou terasou, visutou na jižní štítové stěně do interiéru haly. Materiál řešení odpovídá řešení hlavní haly – nalezneme zde beton, sklo a plech. Poslední přístavbou se stala moderní atletická hala (2014-2016), která patří k největším halám svého typu ve střední Evropě. Může pojmout až 1000 diváků. V červnu 2017 se atletická hala stala Ostravským domem roku 2016.

Atletická hala, 2017.

Atletická hala, 2017.

 

Petr Přendík

Zdroje:

KRATOCHVÍL, Petr. Sportovní aréna Vítkovice – přístavba. Architekt. 2007, (10), s. 23-27.

SEĎA, Radomír. Pohled do historie: víceúčelová hala, která je ostravským symbolem, slaví 30 let. Vítkovické noviny. 2016, (10-11), s. 4.

ŠIMKO, Ivan – DĚDEČEK, Vladimír. Ostravský palác kultury a športu. Projekt revue slovenskej architektury. 1991, 33 (1-2), s. 1-5.

 

 

.

 

 

 

Sdílejte nás naShare on Facebook159Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *