Orlíkové z Laziska – pánové Zábřehu

Dlouhá historie zábřežského zámku nabízí řadu příběhů. Jeden z nejzajímavějších je spojen s rodem Orlíků z Laziska, kteří byli majiteli Zábřehu nad Odrou v první polovině 17. století.

Erb Orlíků z Laziska

Erb Orlíků z Laziska

Ondřej Orlík

Po bitvě na Bílé hoře a porážce stavovského povstání v roce 1620 byly mnohým z účastníků povstání zkonfiskovány jejich majetky. Stejný osud potkal také dosavadního majitele Zábřehu nad Odrou Jana Skrbenského z Hříště, který se povstání na Moravě aktivně účastnil. V následujících letech patřil Zábřeh postupně několika katolickým rodům a v roce 1639 jej zakoupil olomoucký kanovník Ondřej Orlík z Laziska.

Rod orlíků z Laziska pocházel z Polska a na Moravě se usídlil na konci 16. století. Ondřej Orlík získal své vzdělání v Římě a po svém návratu zastával významné církevní funkce. Krátce před svou smrtí získal Ondřej od olomouckého biskupa mocný list zaručující právo volného nakládání se svým majetkem, který mohl odkázat dle vlastní vůle. Po smrti tak přešel Zábřeh na základě závěti na bratra Jana Kryštofa a jeho syny. Jan Kryštof zemřel nedlouho po svém bratru a majetek čítající několik statků a obcí si na základě platného mocného listu rozdělili jeho synové. Zábřeh nad Odrou získal nejmladší ze synů Mikuláš Felix Orlík z Laziska.

Odebrání Zábřehu

Ihned po převzetí majetku byl ale nařknut ze strany olomouckého biskupa z neoprávněného držení Zábřehu. Jejich strýc Ondřej prý svou závěť nesestavil na základě získaného mocného listu, a z tohoto důvodu mělo být držení Zábřehu protiprávní. Bratři se marně bránili námitkou, že na základě stejné závěti držel Zábřeh již jejich otec. Olomoucký biskup a soud námitky nepřijali, Zábřeh byl bratrům odebrán a připojen ke kapitulnímu petřvaldskému panství.

Jaký byl důvod takovéhoto nečestného jednání biskupa? Jednalo se o snahu získat majetek bratrů a rozšířit tak své panství, nebo byl důvod jinde? Odpověď nabízí regionální historik Jiří Stibor, který poukázal na to, že důvodem pro odebrání léna mohla být samotná osoba nového majitele Mikuláše Orlíka, který byl podle všeho sadista a sexuální zvrhlík. Byl to právě on, kvůli koho biskup pravděpodobně zničil mocný list a zpochybnil poslední vůli jejich strýce Ondřeje.

Soud

Svých činů se Mikuláš Orlík dopouštěl v letech 1644–1647, kdy se stal postrachem svých poddaných. O jeho osobě nejlépe vypoví několik úryvků žaloby a výpovědí svědků zaznamenaných soudem, který tyto skutky následně projednával. Mikuláš se před soudem zodpovídal „…z chlípného a násilného s poctivými děvečkami obcování, kterak on, když děvečky podle obyčeje večerního času spolu byly, mezi ně přišel, jednu děvečku služebnou u peci porazil a ji násilně, nestydíce se tu přítomných poctivých lidí a také ouřadních osob, sprznil a poškvrnil.“ Jinou děvečku „hanebně porazil, ale se mu bránila, ji zubama skousal, takže až doposud zdráva nejni.“

Další z incidentů se odehrál o Vánocích, kdy do zámku přišlo na koledu pět mladých dívek, „…a když vánoční písně zpívati počaly (…), tu ihned pan Mikuláš Orlík dveře zavříti dal a tuze, aby žádná utéci nemohla, zadržovati poručil, potomně je k pití vína a páleného přinutil, okna slámou zahraditi dal, a tak s nimi již opojenými hanebnou chlípnost vedle libosti svej provozoval.

V bezpečí se před Mikulášem Orlíkem nemohl cítit v Zábřehu a okolních obcích nikdo. Obžalován byl také „z nečestného a nekřesťanského s poddanými manskými zábřežskými zacházení a procedirování, kde (…) některým koně jejich častými pojezdy zpřetrhal a dokonce ochromil, jiným pak dobytky a hovádka jejich z moci pobral a jim za to nic nedal.

Za vinu mu byly kladeny dokonce dvě vraždy. V Moravské Ostravě měl v roce 1646 zastřelit švédského vojáka, za jehož smrt se vojáci jeho pluku odplatili třemi trestnými výpravami do Zábřehu a okolních vsí, během nichž pobrali poddaným téměř všechen majetek. Druhou vraždu měl spáchat při pěší cestě z trhu ve Frýdku. Orlíkův písař nesl tehdy svému pánovi ručnici, se kterou při přecházení lávky upadl do vody. Mikuláš Felix na něj podle výpovědi zvolal: „Sakramentská šelmo, nemoč mně prachu a ručnic!“ Po těchto slovech písař odevzdal ručnici a začal ve strachu ustupovat. „Nato pak pan Orlík na něho německy zavolal a písař roztáhl ruce a prosil. Pan Orlík pak ihned do něho z ručnice vystřelil a toho písaře prostřelil, až ihned k zemi padl.“

Za své činy byl Mikuláš Orlík z Laziska odsouzen k peněžité pokutě a tříměsíčnímu vězení. Největším trestem pro něj ale byla ztráta Zábřehu, který byl spolu s Výškovicemi a Starou Bělou v roce 1653 připojen ke kapitulnímu statku Petřvald a zůstal zde nepřetržitě až do roku 1848.

Dnešní podoba zábřežského zámku

Dnešní podoba zábřežského zámku

 

Sdílejte nás naShare on Facebook4Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *