Obecní hřbitov v Hrabůvce: nevěčná zahrada věčnosti

Obecní hřbitov v Hrabůvce vznikl na počátku 20. století a nepřečkal více než tři čtvrtiny století. Pomalu se vytrácí paměť místa ,,věčné zahrady“, jež věčná nebyla. Původně místo odpočinku, dnes plocha bývalého hřbitova slouží k relaxaci živých. Zaniklý hřbitov bychom v současnosti našli na místě parku u nároží ulic Adamusovy a Klegovy.

První písemnou zmínku o Hrabůvce (Nové Hrabové) máme z roku 1392. Předpokládá se, že Hrabůvka byla založena v průběhu 14. století. Od svého vzniku byla ves přifařena k Paskovu, od roku 1780 k farnosti v sousední Hrabové. Hrabůvka i Hrabová používaly společný hřbitov, který se rozkládal kolem dřevěného kostela sv. Kateřiny v Hrabové. Hřbitov sloužil svému účelu až do roku 1908, kdy bylo další pohřbívání úředně zakázáno. Obec Hrabová založila nový hřbitov. C. k. okresní hejtmanství v Moravské Ostravě vyzvalo Hrabůvku, aby si založila vlastní místo věčného odpočinku. Představitelé obce návrh uvítali, neboť nový hřbitov v Hrabové byl příliš vzdálen obci. Ve stejné době také vrcholil boj o umístění nového společného kostela pro obě obce. Dřevěný kostelík sv. Kateřiny nepostačoval narůstajícímu počtu obyvatel. Obce se přely o to, kde bude nový svatostánek stát. Spor vyvrcholil uskupením Jednoty Růžencové Panny Marie v Hrabůvce, která se významnou měrou zasloužila o výstavbu kostela v roce 1910. Dalším významným krokem v dějinách církevní správy bylo následné zřízení samostatné farnosti v Hrabůvce. 12. února 1909 členové Jednoty usilují o to, aby obec zakoupila pozemky nejen pro stavbu kostela, ale i pro obecní hřbitov.

Představitelé Hrabůvky vážně uvažovali o zřízení samostatného hřbitova již roku 1906, ale předpokládané náklady 30.000 K – a tím i finanční zátěž pro obec – byly velkou překážkou pro vybudování zahrady věčnosti. Hrabůvští si však v roce 1908, kdy byl vydán zákaz dalšího pohřbívání v okolí kostelíka v Hrabové, dobře spočetli, že bude výhodnější vybudovat si hřbitov vlastní, než se spolupodílet na společném v sousední obci. V srpnu 1908 obec plán samostatného pohřebiště schválila. S povolením zemského výboru byl v listopadu zakoupen pozemek při cestě do Staré Bělé. Hřbitov byl z části založen na obecním pozemku, z části na pozemcích Františka Tomšíka (usedlost č. 18). Zemský výbor povolil obci půjčku 15.000 K, ta však nebyla využita, neboť byly pro stavbu hřbitova využity peníze z prodeje obecního hostince k 1. srpnu 1909. Ten byl prodán spolu s jevištěm a acetylenovým osvětlením za 68.500 K.

Koncem srpna 1909 byl hřbitov dostavěn. Stavba márnice (umrlčí komory) byla zadána firmě Grossman a Fiala z Moravské Ostravy za 3.600 K. Prvním hrobařem se stal František Grygar, ač bylo namítáno, že se jedná o osobu nespolehlivou, hrubou a závislou na alkoholu.

Kříž na hřbitov dodal kamenický mistr Petr Bořucký z Moravské Ostravy za 954,32 K. 29. srpna 1909 Bořucký oznamuje, že kříž nainstaloval na hřbitově ve středu zadní části pohřebiště. Za instalaci si účtoval dalších 32 K, proti čemuž se obecní výbor ohradil, neboť dle smlouvy byla do původně vyčíslené sumy zahrnuta také instalace objektu. Na podstavci kříže byl vytesán nápis:

Já jsem vzkříšení i život,
kdo věří ve mne, byť i umřel,
ještě živ bude.
Ježíši ukřižovaný,
smiluj se nad námi.

Celkové náklady na výkup pozemků, stavbu plotu, márnice, kříže a vysazení keřů a stromů bylo vyčísleno na 18.663,14 K. Kolaudace pohřebiště proběhla v srpnu 1909. Slavnostní vysvěcení hřbitova se konalo 10. října 1909 při příležitosti posvěcení základního kamene kostela Růžencové Panny Marie. Vysvěcení provedl probošt z Kroměříže, Dr. Antonín Cyril Stojan, budoucí olomoucký arcibiskup. Počátkem roku 1910 byl hřbitov osázen keři a stromovím. Nový hřbitov měl téměř čtvercový půdorys o rozměrech 80 na 82 m, v jednom z rohů byla z tohoto prostoru předsunuta budova márnice. Na hřbitov se vstupovalo branou. Ta byla tvořena dvěma vstupy a jedním vjezdem. Samotné brány byly kovové, sloupy z cihel, omítnuté, a na jejich vrcholech byly umístěny ozdobné vázy. Plocha hřbitova byla rozčleněna na 8 oddělení.

Plán hřbitova s rozdělením na osm oddělení, patrna je budova márnice a rozmístění vysazených lip. Foto: Archiv města Ostravy.

Plán hřbitova s rozdělením na osm oddělení, patrna je budova márnice a rozmístění vysazených lip. Foto: Archiv města Ostravy.

Bylo rozhodnuto, že hřbitov zůstane v majetku obce a že na něm budou krom katolíků pohřbívání též jinověrci a lidé bez vyznání. Pohřbívání se dělo pouze podle římsko-katolického řádu a byl rozdělen na oddělení vyhrazené zvláště pro děti, nepokřtěné děti, sebevrahy a jinověrce. V roce 1921 podal farní úřad v Hrabůvce rozklad proti pochovávání nekatolíků na posvěceném hřbitově. Ale hřbitov byl stále obecní, a tak obecní výbor trval na původním usnesení, kdy bylo zdůrazněno, že pohřebiště je určeno všem občanům. Při založení hřbitova byla jedna část vyhrazena nekatolíkům, avšak po 1. světové válce přibývalo ateistů a tak původní striktní rozdělení přestalo být užíváno. Kolem hřbitova byla též vybudována nová silnice v ceně 34.242,60 Kč. Původně se tato cesta nazývala ,,horní Skotnice“, po vybudování silnice ,,Hřbitovní silnice“, v letech 1391-1942 Klegova, v období 1942-1945 K Letišti (Flughafenstrasse) a od roku 1945 dodnes Klegova.

V roce 1941 byl v Poledním deníku otištěn článek, v němž je zmíněno několik ,,pomníků a hrobek starých a bohatých rodů hrabůvských“. Dochovala se nám fotografie hrobky rodu Klegů.

Hrobka rodiny Klegových, nedatováno. Foto: Archiv města Ostravy.

Hrobka rodiny Klegových, nedatováno. Foto: Archiv města Ostravy.

 

Pomník padlým občanům

28. října 1947 byl u hřbitova pietně odhalen pomník umučených hrabůvských občanů. Jednalo se o čtyřboký hranol zhotovený podle návrhu akademického sochaře Antonína Ivanského. Na čelní straně byl umístěn bronzový nápis:

PRO VLAST ZEMŘELI VĚČNÁ JIM PAMĚŤ.

Tento nápis byl v 90. letech vandaly rozebrán, od té doby je nápis na pomníku vytesán. Zbylé tři strany byly vyplněny jmény obětí 2. světové války, kteří padli v boji, byli umučeni nebo popraveni:

  • Bartoš Osvald *15. VII. 1894
  • Břustek Josef *6. III. 1901
  • Bůžek Štěpán *14. XII. 1903
  • Dittrichová Františka *3. X. 1903
  • Dutkievič Milan *6. VIII. 1922
  • Hoza František *30. XI. 1899
  • Kijonka Augustin *9. VIII. 1899
  • Klega Bohumil *9. X. 1900
  • Kmošťák Josef *12. VIII. 1921
  • Knejzlík Adolf, Ing. *10. X. 1911
  • Londýn Josef *5. XI. 1895
  • Malucha Jan *2. IX. 1883
  • Martínek Josef, Dr. *24. XII. 1910
  • Matuštík Antonín *8. VI. 1894
  • Mituš Emil *26. I. 1896
  • Navrátil Karel *4. VII. 1885
  • Navrátil Miloš *7. VII. 1925
  • Novák Jaroslav, npor. *19. IX. 1915
  • Podgorný Eman *29. VI. 1898
  • Poledník Antonín *31. V. 1897
  • Prešer Lubomír *8. X. 1924
  • Ramián Jakub *14. VII. 1897
  • Ramián Stanislav *22. I. 1891
  • Reček Rudolf *14. X. 1898
  • Rotter Milan *24. VII. 1926
  • Rýpar Antonín *6. III. 1902
  • Schreier Josef *29. VI. 1898
  • Slamják Gustav *24. VIII. 1902
  • Sítko František *12. IV. 1914
  • Šlofar Josef *14. VIII. 1884
  • Špaček Antonín *25. III. 1890
  • Šupák Břeněk, Ing. *7. III. 1907
  • Trač Miroslav *12. II. 1912
  • Urbančík František *11. I. 1902
  • Urbánek Jaroslav *13. VIII. 1909
  • Vavrečka František *2. I. 1892
  • Vrána Ludvík *15. VI. 1917
  • Výporovský Vojtěch *30. IV. 1885

Dnes tato jména málokomu připomínají jejich osudy. Některá jména známe z názvů dnešních ulic městského obvodu Ostrava-Jih. Alespoň pár z nich:

Josef Břustek

(1901-1942), občan Hrabůvky, za ilegální činnost v KSČ umučen v koncentračním táboře v Osvětimi.

Ing. Adolf Knejzlík

Narozen 10. 11. 1911, náčelník jednoty. Vězněn v Ostravě, Ratiboři, Olomouci, Volyni a Vratislavi. Pro velezrádnou činnost v důstojnické organizaci popraven ve Vratislavi 19. 2. 1943.

Jan Malucha

(1883-1942), spoluzakladatel KSČ v Hrabůvce, prováděl kolportáž komunistických novin a tisku, za ilegální činnost umučený v koncentračním táboře v Osvětimi.

Antonín Poledník

(1897-1942), dělník Vítkovických železáren, zakládající člen KSČ, umučen za ilegální činnost v koncentračním táboře Osvětim.

Lubomír Prešer

Narozen 6. 10. 1924, partyzán I. partyzánského oddílu Jana Žižky ve Zlíně. Raněn při plnění úkolu a zemřel v nemocnici 4. 5. 1945.

Milan Rotter

Narozen 24. 7. 1926, studující. Zatčen pro ilegální činnost ve skautské a studentské organizaci dne 3. 4. 1945. Zastřelen ranou do týlu dne 24. 4. 1945 v polském Těšíně.

Antonín Rýpar 

(1902-neznámo), občan Hrabůvky, za ilegální činnost umučen v koncentračním táboře.

Josef Schreier

Narozen 29. 6. 1908, učitel ve škole u pošty. Zatčen při hromadné protisokolské akci dne 8. 10. 1941 za ilegální činnost v odboji a vězněn v Brně v Kounicových kolejích. Umučen v Osvětimi dne 6. 3. 1942.

František Vavrečka

Narozen 22. 1. 1892, řídicí učitel ve škole u kostela, vzdělavatel jednoty. Zatčen při hromadné protisokolské akci dne 8. 10. 1941 a vězněn za ilegální činnost v důstojnické organizaci v Brně v Kounicových kolejích. Umučen v Osvětimi dne 28. 4. 1942.

Ludvík Vrána

Narozen 13. 3. 1917, studující. Zatčen a odsouzen pro ilegální činnost ve Svazu přátel SSSR. Zemřel po těžkém zranění při práci v Ratiboři, krátce před vypršením trestu dne 16. 11. 1943.

Ve vězeních nebo v koncentračních táborech trpěli: Josef Procházka – 4 roky a 7 měsíců, Josef Tellinger – 3 roky a 10 měsíců, Vojtěch Mikeska – 2 roky a 3 měsíce, Otto Mácha – 5 a ½ měsíce, Leopold Mácha – 2 měsíce a 3 dny, Jindřich Michl – 6 týdnů, Marie Velká – 5 týdnů, MUDr. Miroslav Novák, CSc.- 6 týdnů, Teodor Lazar – 5 týdnů.

Zánik hřbitova

14. srpna 1957 se Ostravskem přehnala silná vichřice. Také Hrabůvka byla bouří poškozena, krom domů na Letecké ulici utrpěla i střecha márnice. Vzniklé škody byly brzy napraveny.

25. dubna 1960 zemřel český spisovatel, literární kritik a publicista PhDr. Vojtěch Martínek. V Hrabůvce žil od roku 1914. Roku 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho pohřbu, který se konal 27. dubna 1960, se zúčastnilo mnoho místních obyvatel. Jeho hrob se nacházel uprostřed hřbitovní zdi na západní straně. Po zrušení hřbitova byly Martínkovy ostatky exhumovány a přeneseny na ústřední hřbitov ve Slezské Ostravě.

Hřbitov před zrušením v roce 1975. V pozadí je patrný původní kříž. Foto: Antonín Obůrka.

Hřbitov před zrušením v roce 1975. V pozadí je patrný původní kříž. Foto: Antonín Obůrka.

Od počátku 60. let 20. století bylo jasné, že hřbitov na svém stávajícím místě zůstat nemůže. V okolí se začalo budovat panelové sídliště. V červenci 1962 se rada Obvodního národního výboru rozhodla stanovit datum, od něhož bylo zakázáno další pohřbívání. Termín byl stanoven na 1. leden 1963. Hřbitov však zůstal na svém místě až do roku 1975, kdy uplynula tlecí lhůta. Následně byl téhož roku v září rozebrán a přeměněn na park, jenž je zde dodnes. Hřbitovní kříž, který stál v jeho středu, byl rozebrán a jeho podstavec byl použit na zhotovení menzy v hrabůveckém kostele. V dnešním parku rostou vzrostlé lípy, které zde byly zasazeny v roce 1910. Jasně patrné jsou podle kmenů jednotlivá hřbitovní oddělení i jeho hranice.

Ne každá zahrada věčnosti je věčná.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv města Ostravy

OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky. Ostrava, 2009.

KAŠING, Petr. Ostravské hřbitovy, aneb, Zahrady věčnosti nejsou vždy věčné. Ostrava: Repronis, 2009.

 

Sdílejte nás naShare on Facebook126Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *