Nejstarší fotografie zábřežského obyvatele a jeho odkaz

V přerovském okresním archivu se objevila fotografie z roku 1868, kterou můžeme beze sporu dnes považovat za nejstarší portrétní snímek obyvatele nejen ze Zábřehu nad Odrou, ale i z celého dnešního obvodu Ostrava-Jih. Těžko se již objeví starší snímek, neboť fotografií z období 19. století je z prostoru našeho obvodu uchováno tak málo, že bychom je spočítali na prstech jedné ruky.

Na historické fotografii je zachycen sedící Josef Bilčík, který se narodil 23. srpna 1826 v Morkovicích (okres Kroměříž) Františku Bilčíkovi a jeho ženě Anežce. Bilčík byl 2. srpna 1852 ordinován na kněze. Jeden rok vykonával funkci kooperátora ve Strážnici a 15 let v Přerově, kde se velkou měrou zasadil o povznesení českého ducha. Byl horlivým podporovatelem Matice opavské, přispíval svými vlasteneckými články do periodika Opavský týdenník. Svou topografickou a kronikářskou činnost duchovní rozvíjel také po příchodu do Zábřehu – jeho Pamětní kniha je toho největším důkazem. Do Zábřehu nad Odrou se Josef Bičík dostal jako správce zdejší lokálie (církevní správní jednotka nižší než farnost), do jejíhož čela byl uveden 8. prosince 1868. Ačkoliv není v Pamětní knize Bilčík jako autor nikde uveden, pozice, z které je kniha psána, jasně svědčí o jeho autorství stejně jako písmo, které se shoduje s Bilčíkovy zápisy v zábřežských matrikách.

Josef Bilčík na fotografii z roku 1868.

Josef Bilčík na fotografii z roku 1868.

Pamětní kniha

Na první straně Pamětní knihy se můžeme dočíst, že byla založena v roce 1870. Právě 27. června toho roku se Josef Bilčík stal členem obecního výboru za třetí voličský sbor (sbory byly rozděleny do tří kurií dle výše odvedené daně). Při volbách v červnu 1873 byl zvolen do obecního výboru již v rámci druhého voličského sboru. V roce 1876 se už na zábřežskou radnici nedostal, pravděpodobně o politiku ani neusiloval, neboť měl dost práce při kostele.

Následkem Bilčíkových snah byla zábřežská lokálie 25. listopadu 1874 povýšena na farnost a Josef Bilčík se téhož dne stal jejím prvním farářem. I tak ale pořád svým intelektuálním nadhledem zapisoval dění v obci i mimo ni. Detailně vykreslil, jak se obec proměňovala ze zemědělské osady v průmyslovou periferii, neopomněl popsat ani četné mezilidské spory. Mnohdy jim zaznamenané příhody působí až úsměvně. Na několika řádcích vypsal i spor s prvním antiklerikálně smýšlejícím zábřežským starostou, Valentinem Foltou, s nímž se několikrát ,,chytl“. Bilčík upozornil i na problém alkoholismu v obci, na výstavbu nové školy na dnešní ulici Závoří, neopomněl napsat medailonky k životům svých předchůdců i zábřežských učitelů. Zpočátku se věnoval také evropským událostem, vatikánskému koncilu, válkám a zaznamenal např. i otevření Suezského průplavu. Jak šla léta, stále více obracel pozornost k zábřežskému kostelu. Opsal veškerý listinný materiál, který se týkal zřízení zábřežské lokálie a duchovního obydlí v zábřežském zámku v roce 1787 a povýšení lokálie na farnost roku 1874.

Bilčík během svého působení v Zábřehu dbal o zvelebování farského obydlí umístěného v jižním křídle zábřežském zámku a také o pozemky, které k duchovnímu úřadu náležely. Byl také dobrým hospodářem. V roce 1870 založil v obci vůbec první záložnu. Pro zajímavost uveďme, že na hospodářsko-průmyslové výstavě konané v září roku 1876 v Místku získal za chov divokých kachen a holubů bronzovou medaili.

Obal pamětní knihy z roku 1870.

Obal pamětní knihy z roku 1870.

Odchod ze Zábřehu

Dne 17. června 1883 Bilčík zábřežským věřícím oznámil, že mu byla udělena fara v Brumově a že se tam v brzké době odebere. Místní věřící tuto zprávu nesli nelibě. Poslední kázání Josef Bilčík vykonal v Zábřehu o svátku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 1883. Ve středu 11. července 1883 farář vyrazil ze Zábřehu vstříc novému osudu. Farářův odchod reflektovaly 18. července 1883 noviny následovně: ,,Zpráva tato působila na velký počet shromážděných farníků tak, jako když někoho v blaženém rozmaru jsoucího náhlá krutá rána stihne, neboť že by se náš důstojný pan farář někam byl hlásil, nikdo ani netušil, ano mnohý by dříve ani nebyl uvěřil, že by Zábřeh vůbec opustiti mohl. Lid jdoucí z kostela mluvil jen o něm. Sepsati všecky ty projevy přízně, lásky, lítosti a žalu, nestačilo by zde ani místa. Vždyť po 14 ½ roku zde mezi námi dlel, slasti i strasti s námi sdílel; s radujícími se radoval, truchlící těšil, opuštěných se ujímal, důvěru v srdce vléval a každému, kdožkoli přišel, dobrou radou vždy nápomocen byl. Jakž neměli tedy všichni odchodu jeho želeti? Všechen ten bol však ze stísněných srdcí teprve vypuknul, bolestným štkáním a vřelými slzami provázen, když důstojný pan farář na slavný den věrozvěstů našich ss. Cyrilla a Methoděje při posledním kázání svém s námi se loučil. Tu bylo vidět, že kdo srdce má, ten láskou k němu lnul; ale i loučící se s námi měl srdce, měl dobré, upřímné srdce ku svým ovečkám, a toto dobré srdce nedalo mu ani mluviti, neboť kolikráte musel pohnutím překonán řeč ustáti. Na poslední sv. požehnání jim udělené zajisté žádný z přítomných nezapomene. Ve středu 11. července vyprovázeli jsme milovaného pastýře svého po mši svaté až na hranice se sousední Novou Vsí. Byl to průvod slavný, avšak smutný! Nejdojímavější však byl jeho konec, kdy nastal skutečný rozchod, kdy v dojemné řeči loučil se s námi, kdy odevzdával nás péči a lásce otcovské nynějšího, jej s námi doprovázejícího pana administrátora P. Tomáše Hánla, kdy poslední nám dal ,,s Bohem!“ Tu vše tlačilo se kolem něho, každý chtěl posledně jeho ruku milenou stisknouti, ruku žehnající políbiti. Od nejmenšího školáčka až do kmeta a stařeny sotva na nohou stojící, vše plakalo a kvílíc blaho jemu přálo, tak že jen s tíží k povozu dostati se mohl, kterýž jej s doprovázejícími ještě zástupci a přáteli vlhkým zrakům za ním hledícím ku železniční stanici unášel. Bůh dej jemu dlouhá léta ve zdraví a blažené spokojenosti dožíti, a nám pak dobrého pastýře opět uvítati!“

Bilčíkovo nové působiště

Příchod faráře do nového působiště je zaznamenán v brumovské farní kronice, kde u letopočtu 1884 nalézáme následující zápis: ,,Dne 13. června investován byl na faru Brumovskou důst. P. Josef Bilčík, farář v Zábřehu, jenž dne 14. července do Brumova přesídlil, uvítán byv představenstvy obcí přifařených u kříže u Bilnice, odkudž v průvodu do kostela byl uveden. Dejž jemu zde P. Bůh dlouhého žití!“ Bilčík se ihned chopil dalšího vedení zdejší farní kroniky. V Brumově založil Bilčík knihovnu čtenářského spolku a ze zbylých knih vytvořil farní knihovnu pro obyvatele. V letech 1887–1888 byla díky jeho úsilí a ctitelek sv. Anny vystavěna v obci kaplička zasvěcená sv. Anně na památku padesátiletého jubilea od kněžského vysvěcení tehdejšího papeže Lva XIII. a čtyřicetiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I.

Páter Josef Bilčík zemřel ve věku 66 let 18. února 1891 o osmé hodině ranní po krátké nemoci způsobené srdeční vadou. Zesnulého faráře zachycuje opět brumovská pamětní kniha medailonkem: ,,Josef Bilčík, jenž zde ani úplně 8 roků nepůsobil, byl to kněz horlivý a vzorný, včelař výtečný.“ Příběh Bilčíkova života končí, jen místo posledního odpočinku faráře je dnes neznámé. Jeho odkaz je dodnes živý, neboť nám zanechal cenné svědectví o Zábřehu a jeho obyvatelích ve 2. polovině 19. století. V současné době připravuje městský obvod Ostrava-Jih věrný přepis této pamětní knihy, doplněný o kritické poznámky a historické fotografie.

Petr Lexa Přendík

Sdílejte nás naShare on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *