Naše bytové domy: V-OS – nejstarší věžové domy obvodu

Věžové domy V-OS na křižovatce Zábřeh vodárna (1977).

Věžové domy V-OS na křižovatce Zábřeh vodárna (1977).

V tomto díle si ukážeme nejstarší věžové domy na území našeho obvodu. Věžový dům typu V-OS byl vyvinut v Ostravě, jedná se tak o vyloženě ostravský typ. První dům V-OS byl postaven již v roce 1964, a to v Ostravě-Porubě. Konstrukce domu čerpala ze švédského vzoru, proto se těmto věžákům lidově říkalo Švéďáky. Vývoj i technologie byly ale ryze Československé.

Měly být i v Hrabůvce

Ostrava-Jih má celkem šest kusů věžových domů V-OS, všechny se nacházejí v Zábřehu. Tři jsou u křižovatky Zábřeh Vodárna, kde se svými třinácti nadzemními podlažími tvoří výškovou dominantu. Další trojici najdeme poblíž Základní a mateřské školy Kosmonautů. I tato trojice rovněž tvoří výškovou dominantu svého okolí. Na rozdíl od předchozí trojice, mají tyto domy lodžie ve všech místnostech, díky čemuž mají odlišný vzhled.

V Hrabůvce byly původně v plánech také věžové domy V-OS. Věžáky uskupené po dvojicích měly být v okolí K-Tria, Venuše atd., konkrétně na ulicích Fr. Hajdy, Krestova a Kašparova. Místo nich byl nakonec zvolen jiný typ výškových panelových domů.

Neobvyklá konstrukce

Budování monolitického jádra

Budování monolitického jádra

Kdo měl v 60. letech možnost zpozorovat stavbu věžových domů V-OS, jistě mi dá za pravdu, že proces výstavby byl velmi zajímavý a značně odlišný, od zbylé panelové výstavby. Stavba započala budováním monolitického železobetonového jádra, jádra čtvercového půdorysu, ve kterém se nachází schodiště, dvě výtahové šachty a společné chodby. Jádro bylo betonováno posuvným bedněním až do finální výšky domu, při této fázi výstavby věžových domů V-OS jste tak mohli spatřit nezvykle vysoký a úzký hranol.

Teprve až po vybetonování jádra, se kolem něj začal stavět zbytek domu – byty. Část s byty je tvořená montovaným železobetonovým skeletem. Skelet je zastropen stropními panely s délkou šest metrů, které jsou pokročilé konstrukce (předpjaté elektroohřevem), délka šest metrů je nejdelší v rámci ostravské panelové výstavby. Díky skeletové konstrukci je v bytech naprostá většina stěn nenosných – nosné jsou pouze sloupy skeletové konstrukce. Dokonce bylo v některých bytech, mezi obývacím pokojem a ložnicí, užito dělící stěny z vestavěných skříní. Máte-li někdo tuto, dnes již vzácnou, skříň stále v bytě, ozvěte se mi, prosím. Rád bych si ji nafotil a prohlédl (i cokoliv jiného původního v těchto domech).

Střešní terasa

Domy byly vybaveny střešní terasou, která sloužila všem obyvatelům daného domu. Mimo krásné vyhlídky byla určená k rekreaci – na terase byla k dispozici sprcha i komora na opalovací lehátka. Podlaha terasy, jež byla střechou posledního podlaží, se ukázala jako nevhodná a brzy do ní začalo zatékat. Z tohoto důvodu byly terasy postupně rušeny – místo dlaždiček byly terasy opatřeny běžnou střešní krytinou, po které se již nesmí chodit. Domy u křižovatky Zábřeh vodárna mají terasu přes celou plochu střechy, domy u ZŠ Kosmonautů mají střešní terasu přes třetinu střechy – toto řešení je obecně častější.

Architektura

Věžové domy V-OS měly architekturu velmi povedenou. Hranolovitý tvar byl vodorovně dělen s pomocí nekonečných oken – mezi okenní křídla byly vsazeny skleněné tabule (tzv. meziokenní izolační vložky), díky kterým okna opticky působila, jako by byla přes celou délku podlaží. Tento efekt při rekonstrukcích bohužel zcela zaniká a architektura celého domu je tak výrazně oslabena.

Domy s lodžiemi ve všech místnostech pásové členění postrádají. Hlavním pohledovým prvkem jsou právě velké lodžie.  Lodžií je vybavena každá místnost v bytě.

Věže byly dále zpestřeny ustoupeným parterem (nástupním podlažím) tento efekt byl zejména u trojice na křižovatce Zábřeh-vodárna doveden k dokonalosti. Tamní domy mají totiž na parteru pouze vstupní prostory – ty jsou výrazně zapuštěny do domu, takže domy stojí na odhalených subtilních nosných sloupech. Díky tomu působí lehkým dojmem a přesně o to projektantům šlo. Navíc je celé nástupní podlaží vyšší, než ta běžná, čímž je dojem lehkosti ještě umocněn. Kontrastem k tomu je poslední podlaží, které je zakončeno terasou – ta má na okraji malou stříšku, která při pohledu na dům působí jako pergola a dům výškově ukončuje.

Zářivky svítí nepřetržitě

Společné prostory jsou situovány v monolitickém jádře, které tvoří střed celého domu. Všude kolem jádra jsou byty, proto společné prostory neobsahují denní světlo. Jejich osvětlení je zajištěno soustavně svíticími zářivkami. V případě výpadku elektrického proudu je díky akumulátorovně v suterénu zajištěno nouzové osvětlení celé chodby. Společné prostory jsou poměrně stísněné, zlepšit dojem se snaží spoutsa malých detailů, jako prosklené výtahové šachty nebo schody bez podschodnic (pouze u některých domů).

 

Požární bezpečnost

Největší slabinou věžových domů V-OS je požární bezpečnost. Jak již bylo řečeno – společné prostory obsahující schodiště a výtahy nemají okna. Nemají ani požární odsávání a jsou velmi stísněné. V době vzniku totiž protipožární normy nebyly ještě tak přísné. Zpřísnění norem přišlo koncem 60. let a typ V-OS byl proto mírně upraven, konkrétně dispozice společných prostor. Mladší kusy tak dostaly při výstavbě dělící příčku mezi výtahy a schodiště, která byla jen slabou útěchou nevyhovujících protipožárních opatření. Začalo se proto pracovat na nové generaci – přímému nástupci V-OS, který by již protipožární předpisy splňoval. Nástupce byl skutečně vyvinut a realizoval se i v našem obvodě. Můžete se na něj těšit v příštím čísle.

Marian Lipták

Sdílejte nás naShare on Facebook38Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *