Naše bytové domy: panelové domy G-OS

Panelové domy typu G-OS jsou častým zástupcem panelové zástavby našeho obvodu. Řešení jejich fasád, celkového členění i dispozic je velmi různorodé – existuje více variant. V tomto dílu si je ukážeme.

Bichleráky

Zkratka G-OS obsahuje kombinaci dvou názvů měst – Gottwaldov a OStrava. Pokud si vzpomenete na první díl tohoto seriálu, kde se pojednávalo o nejstarších panelácích obvodu, typu G57, pak vězte, že typ G-OS je evolucí právě tohoto nejstaršího typu. Jednoduše řečeno, původní zlínský typ si ostravští projektanti upravili k obrazu svému, a to poměrně výrazně – spojitost mezi oběma typy by hádal jen málokdo. Panelové domy G-OS mají jedno prvenství – byly vyloženě určeny pro výstavbu na ostravském poddolovaném území. Hlavním architektem soustavy G-OS byl Vlastimil Bichler, podle kterého domy dostaly svůj lidový název „Bichleráky“. Ačkoliv vývoj a výstavba prvních prototypů proběhla v Porubě, panelové domy G-OS jsou spíše typickým obrázkem Jižního města, neboť jich zde oproti Porubě bylo postaveno násobně více.

Typově nejstarší je čtveřice výškových dvojdomů za obchodním domem Kotva v Zábřehu. Domy přímo vycházejí z Porubských prototypů, oproti nim ovšem postrádají prostřední sekci (vchod) a jsou tak kratší. Jejich výstavba započala v roce 1965, tedy pouhý rok po dokončení ověřovací série prototypů v Ostravě Porubě. Všechny čtyři domy jsou identické, obsahují 12 nadzemních podlaží a na střeše mají betonové pergoly, které je ze vzdálenějších pohledů činí atraktivnějšími. Fasády byly řešeny formou střídajících se vodorovných pásů, kdy betonové parapetní pásy střídaly skleněné pásy oken a tzv. meziokenních izolačních vložek. Meziokenní vložky měly vnější stranu krytou sklem a byly vsazeny do stejné hloubky jako okna samotná – díky tomu s okny skvěle splývaly a vytvářely požadovaný efekt nekonečného pásu oken.

Specifické jsou štíty domů, které jsou osazeny třemi sloupci zapuštěných lodžií. Jedná se o povedené řešení, které jindy nudným štítovým stěnám propůjčuje atraktivitu. Při revitalizacích bohužel domy o pásové členění přišly, změněna byla i barevnost a původně jednotný koncept celého souboru je nyní pestrobarevný. Z původní architektury se tak dochovaly již jen střešní pergoly.

Neobvyklé byty

Objekty mají klasický příčný nosný systém s jednotnou délkou stropních panelů 3,6 metrů. Díky tomu jsou všechny místnosti stejně široké (ale jinak hluboké). Nosný systém je u štítů s lodžiemi obrácen na podélný směr. I přes toto víceméně klasické konstrukční řešení mají byty neobvyklé dispozice, zejména byty s jídelnou, která vtipně vznikla zabráním malého prostoru za výtahovými šachtami (červené byty v půdorysu). Neobvykle řešené jsou i krajní byty, které mají již zmíněné štítové lodžie. Bytová jádra mají čelní stěny s dveřmi z panelového dílce a na první pohled tak působí jako zděná. Převládají byty s dispozicí 3+1.

Zajímavostí je nedaleko umístěný dům tvořící nárožní dominantu na křižovatce Výškovická-Čujkovova. Nejedná se o nic jiného, než o rovnou polovinu z výše uvedených domů. Tento dům již také prošel zateplením a velmi by mě potěšila jakákoliv historická fotografie, zachycující jeho původní fasádu.
Společné prostory jsou povedené, zaujmou prostorným schodištěm a dostatkem denního světla. Zajímavé jsou (byly) i původní výtahy, který se snažily vytěžit maximum z plochy šachty a byly tak o něco větší, než běžné osobní a nákladní výtahy v jiných domech.

Hokejky

Dlouhé deskové domy, lemující zejména ulici Dr. Martínka v Hrabůvce, získaly lidové označení hokejky. Vděčí za to svému typickému zalomení, kdy skutečně z ptačí perspektivy připomínají obrovskou hokejku. Některé domy mají zlomů více, přesto se jim také říká hokejky. Hokejky najdeme na severní straně Dr. Martínka, dále na ulicích Josefa Kotase, Mjr. Nováka a Františka Hajdy. Jedná se o nepřehlédnutelné a dominantní stavby – mnohé mají délku okolo tří set metrů, rekordman dokonce téměř 430 metrů. Všechny mají výšku 12 nadzemních podlaží. V původních plánech je jižní část Hrabůvky označována jako Hrabůvka-Letiště, ačkoliv tento název sídliště oficiálně nakonec nedostalo, lidé mu tak z počátků říkali.

Bez suterénu

Výstavba v lokalitě letiště započala koncem 60. let. Protože budoucí staveniště mělo vysokou hladinu spodní vody, musely se tomu první stavby nového sídliště – hokejky, přizpůsobit. Díky spodní vodě by v klasickém podzemním podlaží (suterénu) byly problémy s vlhkostí, tak se toto podlaží vůbec nestavělo. Sklepní boxy dokonce nejsou ani v nástupním podlaží, najdete je až v osmém nadzemním podlaží (sedmé patro). Toto řešení se zvolilo z toho důvodu, že kvůli výšce bylo zapotřebí z požárně-evakuačních důvodů jednotlivé vchody vzájemně spojit, k čemuž se užilo právě osmé nadzemní podlaží. Spojené jsou vždy tři sousední vchody. V průchozím podlaží se mimo sklepních boxů a spojovací chodby nacházejí také sušárny a zejména atypické byty. Popisované domy jsou v rámci konstrukční soustavy G-OS atypické, nikde jinde než v Hrabůvce stejné nenajdeme.

Architektura

Architektonicky se domy velice povedly, spadají do období druhé poloviny 60. let, ve které byla moderní architektura na svém vrcholu. Domy s obrovským měřítkem byly příjemně členěny pásovými okny, která kontrastovala s pásy parapetních panelů. Dokonce ani zapuštěné lodžie nenarušovaly pásové členění, neboť jejich zábradlí bylo tvořeno stejným panelem, jako zbytek fasády. Velmi povedeným prvkem byl zapuštěný parter, a to z obou stran domu. V parteru se nacházely technické místnosti, kočárkárny atd. měl pouze úzká okna u stropu, v některých místech ale naopak bohatě prosklené vitríny. V některých částech parterů jsou umělecké reliéfy. Plochá střecha domů je zpestřena budkami strojoven výtahů, které mají zakulacené rohy – tím tvoří příjemný kontrast k jinak striktně hranaté hmotě domů. Bohužel s výjimkou jediného vchodu (Mjr. Nováka 9) přišly všechny domy následkem revitalizací o původní pásové členění fasády, které bylo alfou i omegou jejich architektury.

Byty

Většina bytů navržených pro hokejky je originální – nenajdeme je v jiných domech typu G-OS v Ostravě, ani jiných městech. Zvenčí je stěží poznat, kde končí a kde začíná který vchod, pravdou je, že dispozičních sekcí existuje více variant. Ukážeme si dvě z nejčastějších. Na prvním půdorysu vidíte tzv. velkou sekci, která obsahuje čtyři bytové jednotky různých velikostí. Nevýhodou krajních bytů jsou průchozí obývací pokoje, jinak jsou dispozice všech bytů povedené. Malé kuchyně jsou poplatné době – sloužily pouze pro příležitostné stolování, hlavní hody se měly odehrávat v obývacím pokoji. Lodžie byly rozmisťovány různě, proto nejsou v půdorysu zakresleny. Pouhou změnou příček pak na stejném půdorysu mohla vzniknout i další sekce s odlišnou skladbou bytů, viz druhý půdorys.

 

Společné prostory jsou velmi zdařilé, zejména na nástupním podlaží se rozhodně nešetřilo. Dobrý dojem umocňuje zvýšený strop, atypické první schodišťové rameno bez podschodnic a zejména drahá a ve své době špatně dostupná velkoformátová dlažba. Prosklená šachta výtahu dopřávala chodbám dostatek světla, které skrz ní procházelo od chodbových oken v mezipatrech, bohužel při výměnách výtahů bývá šachta upravovaná do plné podoby, čímž utrpí světlost celé chodby.

 

Věžové domy

Věžové domy G-OS poznáte podle nízké hloubky a absence oken na štítových stranách. Najdeme pouze v městském obvodě Ostrava-Jih, nikde jinde v Ostravě ani zbytku republiky se nevyskytují. Nejviditelnější je soubor pěti domů na křižovatce ulic Horní a Plzeňská (v blízkosti radnice obvodu). Dobře si jistě vybavíte i dvojici věžáků u tramvajové točny v těsném sousedství Bělského lesa, méně na očích je pak další dvojice opodál na ul. Svazácká v Zábřehu. Další dvojici věžových domů G-OS lze spatřit v blízkosti Základní školy Provaznická v Hrabůvce.

V jižní části Hrabůvky je rozmístěno deset věžových domů G-OS, ty se však oproti zde popisovanému typu odlišují a bohužel se mi k nim nepodařilo sehnat žádnou dokumentaci. Tyto věžáky rozeznáte zejména podle tří zapuštěných lodžií na štítu, které přesahují o jedno podlaží výše, než zbytek domu. Pokud k těmto domům někdo ze čtenářů něco ví, prosím, ozvěte se mi na email marian@panelaky.info

Neobvyklé proporce

Vraťme se k běžným věžákům G-OS. Jejich výška je vždy 12 nadzemních podlaží, domy jsou podsklepené. S výškou ostře kontrastuje hloubka, která činí jen 11 metrů (což je šířka běžných nízkých řadových paneláků). Na úzkých štítových stěnách se nenachází žádná okna, nacházely se tam pouze větrací otvory do prostoru s vestavěnými skříněmi v předsíních krajních bytů, které byly však při zateplování zaslepeny. Průčelí fasády přebírají typický prvek panelových domů G-OS – pásové členění. Okna byla tak doplněná skleněnými meziokenními izolačními vložkami (MIV), díky kterým vznikl skleněný pás přes celou šířku domu. Se skleněným pásem kontrastoval betonový pás parapetních panelů s břízolitovou fasádou.  Vodorovné pásové členění narušovala chodbová okna a u zástavby v Zábřehu také předsazené lodžie na zadním průčelí. V Zábřehu mají věžové domy G-OS architektonicky povedenou budku strojovny výtahu, která má zaoblené rohy. To v Hrabůvce byla zvolena nevýrazná, nižší hranatá budka. U výstavby Zábřehu musím ještě vyzdvihnout velice povedené vstupní prostory (předsazené zádveří) v bruselském stylu.

Konstrukce

Věžové domy G-OS konstrukčně nesplňují podmínky pro to být plnohodnotným věžovým domem, chybí jim okna na štítech a obecně větší hloubka, nemají požárně oddělené schodiště a v některých případech dokonce ani zadní vchod. Jedná se tak spíše o domy výškové, které by ale správně měly stát minimálně po dvojicích (spolu spojených evakuačními chodbami v některých podlažích), řešené domy G-OS ale stojí samostatně a tak je těžké zařadit té či oné kategorie.
Výhradně příčná nosná konstrukce je pro věžovou zástavbu rovněž neobvyklá – v těchto domech jsou tak nosné všechny příčné stěny (stěny kolmo k oknům), snad právě kvůli výšce a hloubce je podélně ztužující stěna vedena celým domem, a ne jen ve středních polích, jak bývá zvykem.

Na typickém podlaží se nachází tři byty, společná chodba pro byty je stísněná, schodiště má běžné rozměry, liší se ale umístění výtahové šachty – u domů v Zábřehu je mezi schodišťovými rameny, v Hrabůvce pak vedle schodiště. Půdorys níže odpovídá jednomu z domů u tramvajové točny v Zábřehu – obsahuje proto předsazenou lodžii a výtahovou šachtu uprostřed. Skladba bytů na podlaží je vyvážená – najdeme zde 1+1, 2+1 a 3+1 s lodžií. Dispozice jsou povedené a obvyklé, výjimku tvoří právě jen odvětrávané části chodeb s vestavěnými skříněmi, což bylo neobvyklé řešení.

 

Marian Lipták

Sdílejte nás naShare on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *