Měšťanská škola na Hulvácké ulici

Druhá polovina 19. století znamenala pro Zábřeh průmyslový rozvoj a s tím související nárůst počtu obyvatel. Bylo potřeba neustále rozšiřovat počet tříd, stavět nové školní budovy, rozšiřovat školní zázemí. Již na konci 18. století začal v obci vyučovat v domku u dnešního Husova sboru vysloužilý voják Josef Poruba, roku 1801 byla vystavěna první obecná škola (dnes budova na ulici Závoří č. 32 slouží jako modlitebna baptistů), další školní budova vznikla roku 1870 za kostelem (nedávno opravená budova na ulici Závoří č. 24) a zmíním ještě obecnou školu na nároží dnešních ulic Dolní a Ruská, která byla dána do užívání roku 1894. Takto ve stručnosti bychom mohli shrnout budovy obecných škol na území Zábřehu do přelomu 19. a 20. století.

Se zřízením měšťanské školy to už nebylo tak lehké. Na zřízení měšťanské školy pro chlapce a dívky se zábřežský obecní sbor jednohlasně usnesl na zasedání dne 20. dubna 1901. Pro zřízení měšťanské školy v Zábřehu byli i zástupci okolních obcí – ze Staré Bělé, Nové Bělé, Hrabůvky, Hrabové, Výškovic a Nové Vsi. Důvodem jejího vzniku byl naprostý nedostatek českého základního školství, jež bylo za dob Rakouska-Uherska zanedbáváno. Připomeňme, že Zábřeh si zachovával český ráz a nebyl germanizován tak jako například sousední Vítkovice. Roku 1902 rozhodlo obecní zastupitelstvo bez ohledu na finanční oběti spojené s výstavbou a udržováním školy požádat zemskou školní radu v Brně o zřízení české chlapecké a dívčí měšťanské školy.

Stavba měšťanské školy

Zábřeh nechal postavit jednopatrovou budovu na dnešní ulici Hulvácké podle plánů Eduarda Vojtka a Karla Rossmanna. První výkopy základů proběhly již v roce 1902. Stavební povolení bylo vydáno v květnu 1903. Tento letopočet je také vyryt v kameni při pravém hlavním vchodu do budovy. Na slavnostní kladení a svěcení základního kamene, které proběhlo v neděli 2. srpna 1903, vzpomínal o 50 let později jeho účastník, bývalý žák, akademický malíř František Vrobel: ,,Ano, před 50 lety jsem stál nad rozestavěným zdivem nové měšťanské školy a recitoval před slavnostním shromážděním básničku Svatopluka Čecha ,,Naše zbraně“. Vidím jasně ve své paměti před sebou stožáry s vlajícími prapory, řady rudých sokolských košil, lesklé helmice hasičů, pestrobarevný dav slavnostního shromáždění, podél silnice k obecné škole nebetyčné topoly, v pozadí po pravé straně kostelík a vlevo les komínů dehtárny, cementárny a vítkovických hutí, na obzoru v dálce modré pásmo beskydských hor.“ Již v říjnu 1903 se začalo s vyučováním, prozatímně jen v levém křídle stavby. Pravé křídlo bylo dostavěno až roku 1904. Od 9. září 1904 sloužila školním potřebám již celá budova. Velká a prostorná jednopatrová budova stála na nízké vyvýšenině, na téměř osamocené ploše, vystavena chladným větrům.

Škola získala brzy dobrou pověst. Zasloužil se o ni především její první ředitel Josef Mňuk, po němž je také pojmenována jedna ze zábřežských ulic. Ve školním roce 1903/1904 navštěvovalo školu 88 chlapců a 55 dívek. Roku 1905 byla před školní budovou vysazena okrasná zahrada, z níž se nám do dnešních dnů zachovala jedna dřevina – kaštanovník setý, jenž je dnes památným stromem. V roce 1912/1913 stoupl celkový počet žáků na 415.

Měšťanská škola na pohlednici z roku 1913. Soukromý archiv autora.

Měšťanská škola na pohlednici z roku 1913. Soukromý archiv autora.

Mezi světovými válkami

Pak ovšem přišla 1. světová válka a s ní různá omezení. Již v prvním roce války byla zabrána budova obecné školy na nároží Dolní a Ruské ulice a třídy obecné školy byly přestěhovány do měšťanské školy na Hulvácké ulici. Učitelé byli povolávání na fronty. Tehdejší ředitel, Antonín Hurt, zapojoval žáky do obecně prospěšných prací, jako byla například pomoc na polích rodinám, ve kterých muži odešli do války; hlídali osamělým matkám děti; na nádražích podávali občerstvení vojákům odjíždějícím na bojiště. Vyučování, ač notně omezené, se podařilo udržet až do počátku roku 1918. 25. února 1918 byla výuka zastavena a školní budova se přeměnila na vojenskou nemocnici. Objekt začal svému původnímu účelu sloužit 5. listopadu 1918 po vystěhování nakažlivě nemocných a po provedení patřičných úprav.

Měšťanská škola okolo 40. let 20. století. Soukromý archiv autora.

Měšťanská škola okolo 40. let 20. století. Soukromý archiv autora.

V roce 1923 byla měšťanka napojena na vodovod, v roce 1927 i na kanalizaci. Do té doby trpělo sklepení vlhkostí, jež vyvolávala nepříjemný zápach. Roku 1935 dosáhla škola další modernizace – jako vůbec jedna z prvních škol v moravskoostravském okrese nainstalovala rozhlasové zařízení. Neustále se zvyšující počet žáku vyvrcholil tím, že na konci 30. let vznikla v Zábřehu druhá měšťanská škola, v tzv. Družstvě (dnes na ulici Březinova).

Druhá světová válka zasáhla do běhu školního života podobně, jako ta první. Učilo se v půldnech, střídaly se zde dvě obecné školy s měšťanskou, učilo se i odpoledne. V listopadu 1943 se budova stala opět vojenskou nemocnicí. Bombardování Ostravy dne 29. srpna 1944 přežila škola bez újmy. Ve stejném roce však vyhořela tělocvična školy, ve které měla sklad pohonných hmot autokolona SS.

III. ročník žáků měšťanské školy v Zábřehu, školní rok 1942/1943. Soukromý archiv autora.

III. ročník žáků měšťanské školy v Zábřehu, školní rok 1942/1943. Soukromý archiv autora.

Po osvobození Zábřehu Rudou armádou 30. dubna 1945 přišla nečekaně noc hrůzy. Občané bydlící v blízkosti školy byli ve 21 hodin vyrušeni střelbou a křikem. Němečtí vojáci, kteří se skrývali v lesíku v Hulvákách, se dostali stokou až na Hulváckou ulici v Zábřehu, kde se setkali s další německou jednotkou s pancéřovými vozy, jež směřovala ze Svinova. Ve tmě na sebe začali němečtí vojáci střílet v domnění, že se jedná o příslušníky Rudé armády. Sovětští vojáci, kterých bylo jen málo ve školní budově, vyběhli ven a začal boj. Přijela sovětská posila od Závodní ulice a poté zničila poslední nacistický vzdor. Padlí vojáci Rudé armády byli pochováni před měšťanskou školou, která boji také utrpěla.

Současný stav

Po válce byla škola opravena a plně byla zprovozněna ve školním roce 1946/1947. Od 60. let vznikala v okolí školy nová zástavba. Základnímu školství sloužila budova na Hulvácké ulici až do roku 2006, kdy se třídy přestěhovaly do školní budovy na ulici V Zálomu. Dnes stavba slouží potřebám Střední odborné školy umělecké a gymnázia, s. r. o., v Ostravě-Zábřehu.

Socha věnovaná obětem 2. světové války

Před školou stojí dnes pískovcový pomník věnovaný obětem 2. světové války z řad občanů obce.  Jeho autorem je akademický architekt Rudolf Doležal. Socha zpodobňuje stojícího vězně v životní velikosti připoutaného za ruce ke kůlu.  Postava je umístěna na kvádru, po jehož dvou stranách se nacházejí desky se jmény obětí války a na jeho přední straně je nápis Lidé bděte. Původně byl tento nápis zhotoven z bronzu, ale po jeho zničení a ukradení byl nedávno text vytesán přímo do podstavce sochy. Skulptura pochází z roku 1946 a původně stála u obecné školy na rohu dnešní Ruské a Dolní ulice.  Na své nynější místo byla přesunuta v polovině 80. let 20. století, když musela ustoupit rozšíření ulice Ruské.

Petr Přendík

Socha věnovaná obětem 2. světové války z řad občanů Zábřehu. Foto PP, září 2015.

Socha věnovaná obětem 2. světové války z řad občanů Zábřehu. Foto PP, září 2015.

Zdroje:

Sborník Ostrava 24

Kronika Zábřehu

Sdílejte nás naShare on Facebook83Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *