Hostinec Alberta Helbicha v Zábřehu

Osada, zvaná kdysi Březí, která na začátku 30. let byla tvořena asi 26 různými stavbami, bychom dnes již takto pojmenovanou v současných mapách nenašli. Pojmenování Březí nesla i část dnešní ulice Plzeňské, v úseku mezi ulicemi U Lesa (Čujkovova) a Horní. Osada Březí se nacházela v místech při okraji Bělského lesa, v jižní části Zábřehu, nedaleko dnešní autobusové zastávky Hotel Bělský les. A o hotelu, který je jednou ze dvou dochovaných staveb zaniklé osady, si povíme něco bližšího.

Vznik hostince

Nyní místem vede rušná Plzeňská ulice, po které se líně loudají automobily v kolonách. Před zhruba sto lety se tudy stejně loudaly formanské vozy či první automobily. Nejvíce lidí zde však prošlo pěšky. Osada Březí ležela při cestě z Vítkovic přes Zábřeh do Staré Bělé. Roku 1903 byl u této cesty zbudován přízemní dům. Vystavět ho nechal zábřežský řezník Albert Helbich. Hodlal v domě provozovat výletní hostinec, ovšem příslušné úřady mu celých sedm let zabraňovaly v udělení koncese. Žadatel marně upozorňoval na nedostatek podobných hostinců v okrese Moravská Ostrava, v jehož důsledku prý zdejší obyvatelé utráceli o nedělích a svátcích rakouské peníze na Landeku a v Šilheřovicích, tedy v Prusku. Nepomohlo ani vylíčení okolní krásné lesnaté krajiny, chráněné před kouřem a zápachem z hutí a továren. Bělský les v té době – podobně jako dnes – sloužil k rekreaci obyvatel přilehlého okolí. Chodily zde hlavně chudší dělnické rodiny, jež si nemohly dovolit výlet železnicí do vzdálenějších míst.

       Cesta z Vítkovic do Staré Bělé kolem Helbichova domu měla být upravena na okresní silnici v důsledku neustále se zvyšujícího provozu. Helbichovi tím vyšla šťastná hvězda. Jeho dlouholeté úsilí o získání hostinské a výčepní koncese bylo korunováno úspěchem roku 1909. Helbichův hostinec ve svých začátcích sestával z nálevny, tří zvláštních místností a letní zahrady s verandou.

Původní podoba hostince Alberta Helbicha, okolo roku 1920. Soukromý archiv podniku U Helbicha.

Původní podoba hostince Alberta Helbicha, okolo roku 1920. Foto: soukromý archiv podniku U Helbicha.

Přešel čas 1. světové války i zlatá dvacátá léta. Na jejich konci, přesněji roku 1928, začal tehdy třiašedesátiletý Albert Helbich uvažovat o přestavbě a přístavbě hostince. V budově měl být zřízen také hotel. Helbich si nechal nakreslit plány. Svou vizi však nestihl naplnit – 10. dubna 1930 zemřel. Přestavby se chopil syn Jan, jenž se však nedržel původních plánů, které zpracoval architekt a stavitel František Grossmann z Moravské Ostravy. Novou podobu získal hostinec roku 1932. Provedenými stavebními úpravami vznikl nový zajímavý funkcionalistický vzhled objektu, v jehož přízemí se nacházela nálevna s hernou, kavárna a restaurace. Roku 1939 měl hotel Jana Helbicha v 1. poschodí šest ubytovacích místností, jednu samostatnou koupelnu, splachovací záchody, kamenné podlahy pokryté linoleem a příruční lékárnu pro hosty, což vše dohromady splňovalo podmínky pro zařazení hotelu do skupiny C hostinských zařízení s oprávněním k ubytování cizinců.

Helbichův hotel se zahradou na pohlednici z 30. let 20. století. Soukromý archiv autora.

Helbichův hotel se zahradou po přestavbě, pohlednice z 30. let 20. století. Soukromý archiv autora.

Pokud se podíváme na pohlednici hotelu ze 40. let 20. století, nabídne se nám zvláštní pohled. Vlevo od Helbichova hotelu, pokud stojíme čelem k budově, stával velký dvoupatrový dům. Nechal jej vybudovat zbohatlý povozník Gren, jenž kromě jiného vozil písek na stavby z nedaleké Bělé. V domě byla umístěna v přízemí pekárna, která zde byla až do 50. let. Opravovala se zde také obuv. Objekt byl pravděpodobně asanován v souvislosti s výstavbou nové Plzeňské ulice.

Helbichův hotel na snímku za 40. let 20. století. V popředí dům, ve kterém byla pekárna, později asanován. 40. léta 20. století. Soukromý archiv podniku U Helbicha.

Helbichův hotel na snímku za 40. let 20. století. V popředí dům, ve kterém byla pekárna; později asanován. 40. léta 20. století. Soukromý archiv podniku U Helbicha.

Stejný pohled dnes. Foto: PP, září 2015.

Stejný pohled dnes. Foto: autor článku, září 2015.

Po druhé světové válce

Po 2. světové válce, v dubnu 1949, převzala hotel Jana Helbicha s restaurací, tančírnou a kavárnou Krajská odborová rada v Ostravě a následujícího roku bylo dlouholetému majiteli zrušeno živnostenské oprávnění. Totalitní moc zvítězila nad nepřítelem lidu. Již v roce 1948 byly některé místnosti zabrány pro potřeby svobodáren a pokoje byly přiděleny zaměstnancům či studentům. V 50. letech bylo jméno hotelu přejmenováno na neutrální a nicneříkající hotel Bělský les, který také prošel generální rekonstrukcí. Původní název se mu vrátil po sametové revoluci. Podnik funguje dodnes pod názvem U Helbicha. A vozy se stále loudají spokojeně po přilehlé silnici.

Petr Přendík

Zdroje:

Sborník Ostrava 25

Soukromý archiv restaurace U Helbicha

AMO

Sdílejte nás naShare on Facebook271Share on Google+0Tweet about this on Twitter

8 thoughts on “Hostinec Alberta Helbicha v Zábřehu

  1. Děkuji autorovi za přesný pohled do historie tohoto místa. Jsme rádi, že můžeme i dnes, psát historii tohoto místa provozováním restaurace, pivnice, letní zahrady a baru. Současný provozovatel Miroslav Lehnert

  2. Helbich se říkalo vždy, i za totáče. V domě vedle, ještě začátkem 60. letech byla opravna obuvi, česky švec který měl i své jméno, na které si nevzpomenu, ale chodili jsme do ševca. Měl tam paní na obsluhu a furt fronty. Pokaždé když se dívám na Postřižiny a Pepína tak se mi vybaví oder bot, a lepidel. Do Helbicha se nedalo přes kouřovou clonu vejít, už to nebyl nobl podnik, v kterém se učila i moje maminka krátce po válce,- ale to by nejlépe řekla sama, Zajděte do domu s pečovatelskou službou v Odborářů.Tam je pamětníků. Vendi

  3. No jo Helbich je můj velmi dobrý známý. Tam jsme hrávali s naší kapelou k tanci cca 5 roků (1967-1972 ?). Dokonce jsme se zde „našli“ s mou ženou. Foto na FB na mém profilu…

  4. Bydlim na ul. Kpt. Vajdy od r. 1950. Dům vedle Helbicha, blíž k Bělském lesu, mel v přízemí mlekarnu. Chodili jsme tam hned rano pro mleko, které bylo v obrovské kádi za pultem. Na okraji byla zavesena válcová naběračka, půl nebo litrová, na dlouhém zahnutem uchu.
    Opravna bot, švec tam byla pozdeji, asi od 60.let. Ještě jedna smutná vzpominka.
    Můj spolužák Ferda Lovecký se zabil narazem o boční zeď tehoto domu, když ve velke rychlosti havaroval. Dlouho byla odřená fasáda, potom dům zbourali asi v 70.letech,
    nevim proč. Hotelu se nikdy neprestelo říkat Helbich, i když měl za sociku název Hotel Bělský les. Dokonce i dnes má zastavka MHD tento název. Za Helbichem, směrem k
    dnešní radnici byly 2 rodinné domky, dlouhé, nízké. V místě dnešní zastávky. Bydlela
    tam moje spolužačka O. Lichnovská.

    • Taky vzpomínám na FRANTU LOVECKÉHO, dívali jsme si do oken, z Bolotové 19 ,on 11.Měl lahvově zelené tmavé MB 1000,Byla jsem malá asi 12 let.,ale bráška Olda je 47ročník.možná si pamatuje víc. Franta měl snoubenku a tápám jak se jmenovala , příjmení snad Smejkalová,nebo tak nějak od S ,myslím, mohu se mýlit bydlela na 13.Byla to opravdu tragedie a mám stejné vzpomínky, slisovaný vrak a rýhy na domě. Stalingraďáci .Přijela bych i na megamejdan starých obyvatel a absolventu ZDŠ Chrjukinova. Mezi kpt Vajdy a Čujkovovou až po náměstí bydleli i Daňovi, Tiší, Šuléřovi, Tošenovští, Sadovští, Rozumkovi Jakubíčkovi ,Justovi,Tenglerovi, Andrlíkovi, Učitel dílen pan Němec.Pchálkovi.
      atd atd a taky my Paličkovi

      • Cau hlasim se mezi STALINGRAĎAKY Bydleli jsme na Gončarovove1 jsem taky z Chrujukinky a rocnik 47 jak se kmenoval tvuj bracha asi jsme spolužaci.Zdravim J.Holub

    • Tož nevím. .. kdy se ta havárie stala? Pamatuji se, že v době naší hudební prezentace s kapelou se ta nehoda nárazem do stitove stěny budovy stala. Dokonce jsme se na to pak přímo po nehodě divali. Bylo to v letech mezi 1967 -1972? Mám však asi špatnou domněnku, že náraz auta byl do štítu budovy Helbicha. Nevím. …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *