Elektrifikace Hrabůvky od roku 1912 do 2. světové války

Elektrický proud – komodita, bez níž si neumíme náš současný svět představit. Na elektrické energii jsme stále více a více závislí. Dnes si již neumíme představit, že bychom neměli v domech zásuvky. Elektrifikace Hrabůvky proběhla před více než jedním stoletím. Zpočátku se v obci elektrická energie uplatnila zejména v osvětlení a k pohonu elektromotorů.

S úvahami o elektrickém osvětlení se setkáváme na území dnešní Ostravy již v roce 1890. Tehdy se objevily také myšlenky na zřízení městské elektrárny. Roku 1896 udělila Moravská Ostrava koncesi na stavbu elektrárny budapešťské firmě Ganz et Comp. Elektrárna byla zprovozněna 1. prosince 1897, roku 1900 se transformovala v Moravsko-ostravskou elektrárenskou akciovou společnost. V roce 1898 bylo v Moravské Ostravě instalováno 24 obloukových lamp. Rozvoj elektrického osvětlení však na sebe nechal čekat. Roku 1900 bylo na území Moravské Ostravy v provozu 34 obloukových a dvě žárovkové lampy. Ani do roku 1910 nebyl zaznamenán vysoký nárůst počtu elektrických lamp. Moravská Ostrava však alespoň na hlavních ulicích měla instalováno noční osvětlení – nejen elektrické, ale i plynové. V témže roce se obec Hrabůvka po západu slunce nořila stále ve tmě. Obyvatelé museli chodit po zdejších ulicích s petrolejovými lampami či s lucernami. O svícení v domácnosti se postaraly, krom již zmíněných svítidel, svíčky či karbidové lampy. Pokrok však klepal na dveře.

Koncem roku 1911 se představenstvo Hrabůvky začalo vážně zabývat elektrifikací obce. Již 7. října 1911 oslovila Mährisch-ostrauer Elektricitäts-Actien-Gesellschaft (Moravskoostravská elektrárenská akciová společnost) obecní výbor Hrabůvky s návrhem elektrifikace obce. Společnost se zamýšlela nad vedením elektrického proudu z ústřední stanice v Moravské Ostravě pomocí ,,přespolní elektrovodné sítě“, která by procházela Hrabůvkou do okolních obcí, čímž by se obec mohla napojit na rozvodnou síť. Moravskoostravská elektrárenská akciová společnost slibovala, že v případě zájmů více obcí by se se stavbou rozvodné sítě počalo na jaře roku 1912, přičemž již v létě 1912 by mohla Hrabůvka odebírat elektrickou energii pro zdejší průmyslové podniky a domácnosti, stejně tak i pro osvětlování ulic. Myšlenka obecní výbor Hrabůvky zaujala, ale občan Klimek, jenž pracoval ve vítkovické elektrárně, se přimlouval za jednání s Vítkovickým a hutním těžířstvem (VHHT). Tuto myšlenku obecní výbor schválil. Bylo rozhodnuto, že si obec na své náklady alespoň zajistí osvětlení okresní silnice. 17. února 1912 zasílá VHHT do Hrabůvky návrh smlouvy: „Vyhovujíce Vašemu přání, elektrický proud z našich centrálek i osobám soukromým v obci Hrabůvce u Vítkovic, jakož i případně pro veřejné osvětlení dodávati, zasíláme Vám v příloze nástin smlouvy.“ VHHT připustilo, že o konečné podobě rozsahu elektrifikace Hrabůvky, stejně jako o cenách za dodanou energii, je ochotno vyjednávat.

Hrabůvku navštívili 2. března 1912 zástupci VHHT, inženýři Richt a Machata, kteří informovali představitele obce o budoucím průběhu elektrifikace. Bylo ujednáno, že těžířstvo dodá obci elektrický proud o napětí 5000 V podzemním kabelem vedoucím od čerpací stanice u vítkovického jezu na Ostravici. Inženýři sdělili, že k osvětlení okresní silnice bude obec potřebovat asi 19 světel, instalovaných ve vzdálenosti 35 m od sebe. Zvláštní sloupy pro nesení lamp obec nemusela vztyčovat, VHHT dovolilo připevnit lampy na sloupy potřebné k vedení nízkonapěťového proudu, což výrazně snížilo pořizovací náklady na veřejné osvětlení. Smlouvy mezi obcí a dodavatelem byly schváleny, pouze měsíční nájemné za elektroměry se zdálo obecnímu výboru příliš vysoké.

Ceny nájemného za elektroměřiče bylo třeba řešit. Vítkovické hutní a horní těžířstvo po dohadech upravilo ceny energie a nájemného za ,,počítadlo“. Lidé, kteří se již připojili k závodní elektrárně, dostali 5. dubna 1912 nový ceník, který určoval výši nájemného následovně:

·         elektroměr do 500 instalovaných wattů 0,50 K

·         elektroměr do 1250 instalovaných wattů 1,25 K

·         elektroměr do 2500 instalovaných wattů 2,50 K

·         elektroměr od 5000 a více instalovaných wattů 3,50 K

V Archivu města Ostravy je uložen plán rozvodu vysokého a nízkého napětí, který byl vytvořen 26. dubna 1912. Plán zhotovilo VHHT a popsalo jej následovně: ,,Jak z plánů viditelno, vede jeden podzemní kabel o průřezu 3 x 25 mm2 a 5000 voltů napětí od pumpovní stanice podél okresní silnice do Hrabůvky u Vítkovic ku transformační stanici č. I, která jest umístěna ve sklepě poštovního úřadu. Odtud vede kabel téhož průřezu ku transformační stanici č. II, která ve sklepě domu č. 148 /pana Vojtěcha Očky/ umístěna bude. Od této dolní stanice odbočuje jeden kabel pro vysoké napětí o průřezu 3 x 6 mm2 a vede ku transformační stanici č. III., která bude v domě pana Müllera postavena. V těch třech transformačních stanicích bude se proud z 5000 voltů na 124, po případě na 215 voltů transformovati, přičemž síť světelná na 124 a motory na 215 voltů se připojí. Vedení pro nízká napětí jsou vesměs na dřevěných sloupích, které podél silničního příkopu postaveny jsou, montovány.

Kabel vysokého napětí přicházel na katastr Hrabůvky severovýchodně od vítkovické čerpací stanice a procházel Místeckou ulicí. První transformátor byl instalován v domě č. 96, jenž stával přibližně v prostoru dnešní zastávky MHD Moravská. Z transformátoru vedlo nízké napětí po Místecké ulici v úseku od dnešního Dřevoprodeje po Moravskou ulici. Druhý transformátor byl umístěn v domě č. 148, který se nacházel u křižovatky dnešních ulic U Haldy, Provaznická a Závodní. Z transformátoru byl proud rozveden kabely nízkého napětí po dnešní Závodní ulici do míst, kde byla později postavena Jubilejní kolonie, vedení směřovalo také po staré Místecké ulici, a to v úseku dnešního Dřevoprodeje – ulice Dr. Martínka. A konečně třetí transformátor – na jižním okraji Hrabůvky – byl instalován ve stavení pana Müllera č. 57. Z něj vedlo nízké napětí od hranic Hrabové a Hrabůvky po staré Místecké ulici až téměř k dnešní ulici Dr. Martínka.

27. dubna 1912 těžířstvo vrací podepsanou smlouvu o vybudování elektrické sítě představitelům Hrabůvky a zároveň žádá obec, aby smlouvu předala ke schválení Zemskému výboru Markrabství moravského. Zemský výbor smlouvu schválil po vyřešení drobných připomínek až v červnu 1913, ale tento odklad neměl vliv na postup prací při elektrifikaci obce. V květnu 1912 přišlo těžířstvo např. s požadavkem na dodatek ke smlouvě, kterým by obec udělila těžířstvu na dobu 30 let výluční právo na zřizování elektrického vedení na obecních pozemcích, což obec přislíbila: ,,Vítkovické hutní a horní těžířstvo si vyhražuje, že i nadále po zrušení této smlouvy bude míti právo, ovšem nevýlučné, klásti elektrické vedení s příslušenstvím v obvodu obce Hrabůvky jednak pro své účely, jednak ku dodávání proudu osobám třetím mimo tento obvod, za poplatek vzájemně sjednaný.“ Dále byl sepsán i dodatek o zavádění rozvodů soukromým odběratelům: ,,Provedení instalace do domů počínajíc od počítadel provede si odběratel sám prostřednictvím koncesovaného elektrotechnika.“

Stavba rozvodné sítě, k níž se prvně přihlásilo odhadem 40 soukromých odběratelů, byla povolena příslušnými úřady 3. května 1912. O několik měsíců později, přesněji 29. srpna 1912, VHHT urgovala u představenstva obce dodatek smlouvy s tím, že dodávka proudu pro soukromé odběratele již byla zahájena, ale bez veřejného osvětlení obce v ní vítkovické závody nemohou pokračovat. Zřejmě šlo jen o malé nedopatření. 12. září 1912 byl ke smlouvě uzavřen žádaný dodatek a snad toho dne začalo svítit také veřejné osvětlení. Obec udělila těžířstvu na dobu 30 let zřizovat na veřejných cestách, ulicích, zahradách, náměstích, na mostech, jakož i na dalších veřejných a soukromých prostranstvích elektrické vedení k dodávání proudu. Bylo stanoveno, že v případě, že nebude smlouva nejpozději v předposledním roce platnosti vypovězena, bude automaticky prodloužena o dalších 10 let. V případě jakýchkoliv sporů měla každá smluvní strana vyslat svého zástupce k smírčímu soudu.

21. září 1912 oznamuje Zemský výbor Markrabství moravského představenstvu obce Hrabůvky, že byla zástupci zemského výboru schválena smlouva podepsaná mezi vítkovickými závody a Hrabůvkou o dodávce elektrické energie. Kolaudace veřejné elektrické sítě na katastru Hrabůvky proběhla 26. ledna 1914. Avšak již před tímto datem svítily v Hrabůvce pouliční a soukromé lampy, elektrický proud poháněl elektromotory v místních podnicích.

Zřízení a vývoj pouličního elektrického osvětlení

11. března 1912 oznámilo VHHT představenstvu Hrabůvky, že při dodávce energie do dvaceti pouličních lamp o výkonu 25 svíček, z nichž 15 lamp (tzv. půlnočních) bude svítit do 23 hod. a 5 po celou noc, bude obci účtováno 25 korun ročně za žárovku. Cena se zdála obecnímu výboru příliš vysoká, a proto byla snížena na 18 K u lamp půlnočních. Bylo definitivně stanoveno, že pouliční osvětlení bude instalováno na dřevěných sloupech elektrického vedení, což však přinášelo jednu nevýhodu – každá lampa se musela rozsvěcet a zhasínat zvláště.

18. června 1912 zaslalo VHHT představitelům obce Hrabůvka nabídku firmy Oesterreichische Siemens-Schuckert-Werke, která 28. září 1912 nabídla obecnímu výboru dodávku pouličních lamp. Za 40 izolátorů s visící podpěrou, 20 pojistek, 20 vypínačů odolávajícím vodě, 3 klíče na otvírání vypínačů, 20 železných rour pro vedení drátů k vypínačům, 20 ramen pro žárovky, izolační materiál, kompletní montáž a dopravu dílů z nádraží ve Svinově si společnost naúčtovala 769 K 45 hal. Jen pro srovnání uvádím, že v této době svítilo v Moravské Ostravě již 60 elektrických, 661 plynových a 3 petrolejové lampy. Nabídku Oesterreichische Siemens-Schuckert-Werke obec přijala, jak se dozvídáme z listiny VHHT ze dne 3. července 1912. Zřízeno bylo pět celonočních a patnáct půlnočních žárovkových lamp. Současně bylo obci zasláno 60 kusů přihlášek k odběru elektrického proudu od VHHT v českém a německém jazyce.

První světová válka zasáhla výrazně do dějin elektrifikace a pouličního osvětlení. Počáteční rozmach osvětlení byl zbrzděn. Roku 1916 byl ve Švédsku zaveden letní a zimní čas, toto opatření přijalo brzy i Německo a s ním i Rakousko-Uhersko, tedy i české země.  Letní čas byl zaveden v době od 1. května do 30. září, zimní od 1. října do 30. dubna. Hlavním důvodem byla úspora energií. Po skončení války byla mezi lidem nevítaná novinka zrušena.

Na počátku roku 1924 bylo schváleno rozšíření osvětlení obce na 29 světel, které provedly vítkovické závody. Byla provedena též modernizace osvětlovací sítě – nově byla síť rozsvěcována z jednoho místa, modernizace stála přibližně 12.000 korun. Ještě v březnu roku 1924 se s instalací nových lamp nezapočalo, neb v té době se prováděla montáž osvětlení na silnici mezi Zábřehem nad Odrou a Hrabůvkou. Na silnici bylo uvedeno do provozu 19 nových lamp, které osvětlovaly úsek dnešní Závodní ulice od Polanecké spojky po křižovatku ulic Závodní a Zkrácená. 29. ledna 1924 bylo povoleno zřízení 18 elektrických lamp na okresní silnici Hrabůvka – Zábřeh, a to v úseku od již vybudovaného osvětlení na dnešní Závodní ulici směrem k Zábřehu (od dnešní Moravské ulice po polaneckou dráhu).

Osvětlovací plán obcí Mor. Ostravy, na němž je patrná síť elektrických lamp na dnešních ulicích Místecká a Závodní (1930). Foto: Archiv města Ostravy.

Osvětlovací plán obcí Mor. Ostravy, na němž je patrná síť elektrických lamp na dnešních ulicích Místecká a Závodní (1930). Foto: Archiv města Ostravy.

V roce 1928 byly instalovány lampy do Jubilejní kolonie. Z osvětlovacího plánu z roku 1930 můžeme zjistit, že na území Hrabůvky je zakresleno 45 elektrických lamp. Z tohoto počtu je 20 lamp zakresleno na staré Místecké ulici, 13 na Závodní a 9 u prvních devíti domů Jubilejní kolonie, zbytek je zakreslen v bočních ulicích. Jestli se lampy rozlišovaly na noční a půlnoční, není z plánu patrné.

Elektrifikace po 1. světové válce

Do vzniku samostatného Československa v roce 1918 mělo přístup k elektřině 34 % obyvatel českých zemí. Velkým impulzem pro další rozvoj elektrifikace byl v roce 1919 přijatý zákon o všeobecné elektrizaci, který pro „soustavnou elektrisaci v státě československém“ vyčlenil na deset let 75 milionů korun. Problémem byla roztříštěnost elektrických sítí – elektrárny patřily městům, družstvům, elektrárenským svazům a velkým průmyslovým firmám a vyráběly stejnosměrný i střídavý proud o různém napětí. Zásadním krokem tedy bylo sjednocení elektrických sítí – výnosem ministra veřejných prací byla zavedena třífázová soustava 50 Hz a napětí pro místní sítě 3 x 380/220 V. Až v roce 1967 bylo v souvislosti s rekonstrukcí Závodní ulice ukončeno užívání elektrického proudu s napětím 120 V ve starší části Hrabůvky.

6. března 1920 zaslalo ředitelství VHHT obecní správě v Hrabůvce vyrozumění o zvýšení cen za elektrický proud. Ředitelství argumentovalo tím, že již není možno dodávat proud za ceny stanovené ve smlouvě ze dne 26. dubna 1912 a schválenou obecním výborem v Hrabůvce 6. března téhož roku. VHHT sdělilo, že dodává do obce proud s prokazatelnou finanční ztrátou, a proto stanovilo od 1. února 1920 ceny následovně:

·         elektrický proud pro osvětlení 1 Kč 80 hal. za kilowatthodinu

·         elektrický proud pro pohon motorů 85 hal. za kilowatthodinu

Lidem odebírajícím proud paušálně byly stanoveny měsíční ceny (množství svíček = intenzita svítivosti – kolik svíček by se vyrovnalo intenzitě svítivosti jedné žárovky):

·         pro 5-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 1 Kč 50 hal

·         pro 10-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 2 Kč 90 hal.

·         pro 16-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 4 Kč 70 hal.

·         pro 25-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 7 Kč 20 hal.

·         pro 32-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 9 Kč 20 hal.

·         pro 50-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 14 Kč 40 hal.

VHHT paušalistům poskytla slevu při připojení dvou lamp 5% a při připojení tří lamp 15%. VHHT upozornilo, že někteří paušalisté svítí intenzivnějšími žárovkami, než jaké stanovuje výše paušálního poplatku. Tento fakt byl zjištěn pochůzkovou kontrolou. Samotné obci Hrabůvce byla stanovena od počátku roku 1920 cena za osvětlení ulic na 2.160 korun ročně, ovšem v sumě nebyla započtena instalace nových lamp. Tu si obec musela zařídit sama. Obecní podniky dostaly slevu 10% na elektrickou energii.

20. prosince 1922 obeslalo VHHT představenstvo obce úpravou cen za elektrickou energii. Do zmíněného data došlo pravděpodobně k navýšení cen za energii, což bylo dáno zvýšením cen uhlí o 100% ještě v roce 1920. Od 1. listopadu 1922 však došlo ke snížení cen a to na:

·         elektrický proud pro osvětlování 3 Kč 20 hal. za kilowatthodinu

·         elektrický proud pro pohon 1 Kč 60 hal. za kilowatthodinu

Paušální ceny pro lampy byly stanoveny na:

·         pro 5-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 2 Kč 50 hal.

·         pro10-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 5 Kč 10 hal.

·         pro 16-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 8 Kč 20 hal.

·         pro 25-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 12 Kč 80 hal.

·         pro 32-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 16 Kč 40 hal.

·         pro 50-svíčkové žárovky s kovovým vláknem na 25 Kč 60 hal.

Hrabůvka pak musela platit 4.000 Kč ročně za osvětlování ulic.

Na počátku roku 1924 bylo uděleno Okresní politickou správou v Moravské Ostravě povolení k prodloužení elektrického vedení od domu Valentina Očka (dnes přibližně křižovatka Závodní x Provaznická) směrem k Zábřehu (dnešní část Závodní k Polanecké spojce). Elektrické vedení v té době sahalo pouze k domu č. p. 188 (hostinec Chýlek), dále mělo pokračovat po levé straně silnice až k přejezdu na dráze Polanka-Kunčice. Stavební komise se spolu s hrabůvským představenstvem sešla u přejezdu polanecké dráhy 16. ledna 1924, aby celou situaci na místě zhlédla. Sloupy elektrického vedení byly stavěny ve vzdálenosti 35 m od sebe. Na ně pak bylo zavěšeno i již zmiňované elektrické osvětlení ulice.

Zvyšování počtu obyvatel si od 20. let 20. století vyžadovalo postupně obnovu rozvodů elektrické sítě a stavbu nových trafostanic. Při stavbě kina Edison byla na žádost VHHT vybudována v jeho sklepní místnost pro trafostanici (kolaudace kina v roce 1929). Na horním konci obce byla postavena nová venkovní trafostanice v sousedství pily Karla Gajovského.

2. července 1937 bylo Stavebnímu inspektorátu Vítkovických železáren uděleno povolení na položení kabelů k transformátoru umístěném v kině Edison. Podzemní kabelové vedení o napětí 5000 V bylo položeno z trafostanice č. XXVII v Jubilejní kolonii do trafostanice č. XI umístěné v kině. Kabel byl položen ve dnech 28. září – 6. října 1937.

Rozvoj elektrického vedení ustal během válečných let. Po 2. světové válce nastala nová kapitola rozvoje elektrické sítě, která byla v základě do dnešní podoby dobudována v 80. letech 20. století.

Petr Přendík

Zdroje:

AMO. Archiv obce Hrabůvka.

Archiv Vítkovice, a. s.

OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky. Ostrava, 2009.

ŠERKA, Jozef. Počátky veřejného osvětlení města Moravské Ostravy (1836-1918). In: Sborník Ostrava 25. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Tilia, 2011, s. 42-68.

Sdílejte nás naShare on Facebook62Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *