Elektrifikace a zřízení elektrického pouličního osvětlení v Zábřehu n. O.

Vývoj pouličního osvětlení na území Zábřehu má dvě etapy – první souvisela se zaváděním plynových lamp, druhá s elektrifikací obce a s rozvojem elektrického osvětlení. Plynové lampy osvětlovaly zábřežské ulice po několik desetiletí současně s lampami elektrickými. Až s vypuknutím 2. světové války bylo plynové osvětlení zrušeno.

Počátky elektrifikace

Již z 25. srpna 1905 máme dochovaný opis, který popisuje rozmístění pouličních svítidel na území Zábřehu. Je třeba podotknout, že tehdy se Zábřeh skládal také z Hulvák a dnešní vilové části v okolí ulice Kořenského (kdysi tzv. Zábřeh-VŽ). Typ lamp není v dokumentu specifikován, ale z popisu vyplývá, že se jedná o návrh na rozmístění elektrických svítidel, a to:

  • od hranice katastru po hostinec Schönthal: 3 žárovky
  • od Schönthala po obecnou školu na Dolní ulici: 3 obloukové lampy
  • u domu zásobního spolku: 1 oblouková lampa
  • okolí kostela: 4 žárovky
  • obecní hostinec (dnes Havránek): 1 žárovka
  • u mostu při Heitlingerovi: 1 žárovka
  • u hasičského skladiště: 1 oblouková lampa
  • u mostu při Raškovi: 1 oblouková lampa
  • dolní konec od Holuše po dvůr: 4 žárovky
  • od konsumu po Zapletala: 4 žárovky
  • Jindrova kolonie: 2 žárovky
  • Haluškova kolonie: 3 žárovky
  • u měšťanské školy: 1 žárovka

veřejné budovy:

  • kostel: 10 žárovek
  • zasedací síň v radnici: 5 žárovek
  • kanceláře radnice: 7 žárovek
  • obecní hostinec:
  • místnosti: 15 žárovek
  • dvorana: 1 oblouková lampa
  • osvětlení pro hudebníky: 2 žárovky
  • hasičské skladiště: 3 žárovky
  • obecná škola: 20 žárovek
  • měšťanská škola: 2 obloukové lampy a 22 žárovek
  • byt ředitele: 3 lustry o 3 žárovkách a 3 žárovky

Plán osvětlení Zábřehu nad Odrou má své reálné počátky v 3. lednu 1907, kdy proběhla obecní schůze na radnici v Zábřehu nad Odrou, na níž vystoupil profesor Michal Ursíny z Brna s projektem osvětlení obce. Jednalo se o zavedení plynového pouličního osvětlení, 22. května 1907 podepsala obec Zábřeh nad Odrou smlouvu s VHHT o dodávce plynu na osvětlení obce. Smlouva se rovněž týkala výhradního práva do budoucna – práva na dodávku elektrického proudu z vítkovické elektrárny Vítkovického hutního a horního těžířstva (VHHT) do zábřežských domů. Obec se zavázala, že nikdo jiný nebude moci na jejím katastru vést elektrické vedení, jedinou výjimkou byla tehdy plánovaná místní dráha Dr. Edmunda Palkovského Mariánské Hory – Brušperk. VHHT si stanovilo podmínky, že obec nakoupí takové transformátory, stožáry a jiná zařízení, které těžířstvo schválí a uzná za odpovídající předpisům. Smlouva byla uzavřena na dobu nejméně 30 let. V případě, že by smlouva nebyla po této lhůtě do roka vypovězena, měla být její platnost prodloužena o dalších 10 let.

Rakouská společnost Lux-Lampen-Geschäft zaslala do Zábřehu 11. prosince 1908 katalog. Firma nabídla za 15 K poskytnutí a instalaci jedné elektrické lampy na zkoušku po dobu jednoho měsíce.

Dopis firmy Lux-Lampen-Geschäft obci Zábřeh nad Odrou z roku 1908. Foto: Archiv města Ostravy.

Dopis firmy Lux-Lampen-Geschäft obci Zábřeh nad Odrou z roku 1908. Foto: Archiv města Ostravy.

Zavádění elektrického proudu

Od roku 1910 se začalo v Zábřehu uvažovat o zavedení elektrického proudu. Z roku 1910 se nám dochoval plán vedení vysokonapěťového kabelu z vítkovické závodní elektrárny. Kabel měl procházet od elektrárny dnešními ulicemi Mírová, Ruská, Dolní, U Hrůbků a Říční, kde končil napojením na čerpací stanici pískových dolů. Ovšem než byl tento plán realizován, uběhla ještě řada let.

Dne 19. října 1911 učinila Mährisch-Ostrauer Elektricitäts-Actien-Gesellschaft nabídku obci Zábřeh nad Odrou na stavbu vedení a dodávku elektrického proudu. Stejnou nabídku dostala o pár dní dříve také sousední Hrabůvka. Ovšem v té době se již obec smluvně zavázala na dodávku elektrického proudu z vítkovické elektrárny. 28. října 1911 zaslalo ředitelství VHHT obci Zábřehu nad Odrou nástin smlouvy o budoucí dodávce elektrického proudu. Zábřeh nad Odrou byl svolný s VHHT smlouvu uzavřít a 16. listopadu 1911 představenstvo obce na své schůzi schválilo návrh smlouvy na dodání elektřiny vypracovaný VHHT. Tato smlouva byla uzavřena na základě dřívější smlouvy o dodávce plynu ze dne 7. května 1907.

Následujícího roku, přesněji 19. ledna 1912, požádalo VHHT obec Zábřeh nad Odrou o zaslání přihlášek k budoucímu odebírání elektrického proudu zábřežskými domácnostmi, aby se mohly nakreslit definitivní plány rozvodu sítě na území obce, respektive na území dnešní části známé jako starý Zábřeh. Představenstvo obce Zábřeh nad Odrou dostalo dne 17. ledna 1912 od VHHT oznámení, v němž se sděluje, že smlouva mezi oběma stranami je legalizována a že je nyní na obci, aby si zajistila její schválení u zemského výboru, stejně jako pro smlouvu na dodávání plynu. Proto 6. února 1912 vydala obec Zábřeh nad Odrou místním občanům výzvu:

,,Všem P. T. majitelům domů!

Na základě uzavřené smlouvy obce zábřežské s Vítkovickým horním a hutním těžířstvem bude vítkovická závodní elektrárna dodávati přihlásícím se konsumentům z Zábřehu n. O. elektrický proud k účelům osvětlovacím i ku pohonu. Aby se mohla stanoviti rozvodní síť elektrického vedení v obci, je třeba vyšetřiti počet interesentů o elektrický proud a za tím účelem vybízí podepsané představenstvo obce všechny pány majitele domů v Zábřehu n. O., aby pokud by se o dodávání proudu tohoto zajímali, se přihlásili na zdejším obecním úřadě, kdež jim podrobnější zprávy a vysvětlení ochotně podány budou.“

Lidé se měli informovat o zavedení proudu do 10. února 1912. Výzva se patrně setkala se zájmem, neboť obec Zábřeh nad Odrou zaslala 6. srpna 1912 Zemskému výboru Markrabství moravského listinu, ve které zmiňuje, že značná část obyvatel Zábřehu, zejména z řad živnostníků, se před časem obrátila na VHHT se žádostí o dodávání elektrického proudu pro ,,osvětlení a pohon“ z vítkovické závodní elektrárny. Víme, že 26. března 1912 se přihlásilo k odebírání proudu na ulicích Palackého, Komenského, Čechova, Hlavní, Svatoplukova, Dolní, Rostislavova, Březí, Výškovická, Tovární a Horymírova 30 osob.

Schválení smlouvy zemským výborem stále nepřicházelo, a tak 31. srpna 1912 píše zábřežský starosta zemskému sekretáři Františku Janíkovi do Brna, zdali byla na zemském sněmu tato smlouva již projednána. 12. září 1912 zaslalo VHHT obci Zábřeh nad Odrou dodatky ke smlouvám z 27. prosince 1911, potažmo 6. ledna 1912 i s dodatky Zemského výboru Markrabství moravského. O týden později, 19. září 1912, obecní rada doporučila schválení dodatků smluv. Obecní rada se 20. září 1912 usnesla na tom, že transformační stanice mohou být umístěny ve sklepení německé obecné školy (č. p. 400), české obecné škole (č. p. 248) a dle potřeby také ve sklepě obecní radnice (č. p. 101). 21. září 1912 schválil smlouvy mezi VHHT a Zábřehem nad Odrou Moravský zemský sněm Markrabství moravského. Pro Zábřeh byly sepsány další dodatky podle smlouvy z 26. dubna 1912, které byly sepsány podle stejných dodatků pro obec Hrabůvku u Vítkovic.

Dne 1. října 1912 zaslal obecní úřad v Zábřehu nad Odrou majitelům domů na Komenského, Palackého, Tovární a Havlíčkově ulici oznámení o záměru elektrifikace jmenovaných ulic. Elektrifikace měla proběhnout ještě do konce roku 1912. Dotčení majitelé objektů se měli přihlásit na obecním úřadu v případě opravdového zájmu o napojení na rozvodnou síť.

Představenstvo Zábřehu nad Odrou obdrželo od VHHT 1. října 1912 přípis, v němž bylo oznámeno, že od stejného data začne VHHT osvětlovat zábřežské ulice pomocí pěti celonočních a čtyř půlnočních plynových lamp. VHHT se zmiňuje také o přeměně jedné půlnoční na celonoční lampu. Na tomto případu je patrna koexistence rozvoje plynové a elektrické osvětlovací sítě.

11. října 1912 poslalo stavební oddělení VHHT obci Zábřeh nad Odrou plán na zřízení elektrického osvětlení v nové Tovární ulici. VHHT počítalo v této ulici s pěti silničními lampami (tři půlnoční, 2 celonoční). Zapínání těchto lamp se dělo dvěma vypínači. Samotná montáž lamp byla pro obec vyčíslena na 600 K. 30. října 1912 Zábřeh nad Odrou oznámil stavebnímu ředitelství VHHT souhlas s položením elektrického vedení v  Tovární ulici.

28. listopadu 1912 podal Zemský výbor Markrabství Moravského zprávu obci Zábřeh nad Odrou, že schvaluje smlouvu na elektrifikaci obce uzavřenou mezi obcí a VHHT ze dne 27. prosince 1911, respektive 6. ledna 1912. Smlouva zaručovala výhradní právo těžířstva zřizovat na veřejných cestách, ulicích, náměstích, mostech, v zahradách a také v ostatním veřejném prostoru, jakož i v soukromých statcích, instalaci rozvodné elektrické sítě pro přepravu elektřiny ze závodních dílen.

Rozvoj elektrické sítě od roku 1913

Zimního dne 1. února 1913 vydal starosta Zábřehu nad Odrou Dr. Hradečný výzvu občanům. Starosta se zamýšlel nad rozšířením elektrického vedení z centra obce k hasičskému skladišti na Výškovické ulici a také až k osadě Březí (původně se zde v roce 1912 uvažovalo o rozšíření plynového osvětlení po Horní ulici až k hostinci A. Helbicha). Bylo třeba zjistit, zdali by stavba elektrického vedení byla rentabilní, a proto se zájemci z řad budoucích odběratelů elektrického proudu měli nezávazně hlásit obecnímu úřadu.

22. března 1913 stvrdilo VHHT smlouvu s obcí Zábřeh nad Odrou, v níž byly stanoveny podmínky pro elektrické osvětlení ulic. Úsek od Horní ulice po osadu Březí měl být osvětlován podle úmluvy jedenácti elektrickými lampami o výkonu 25 svíček, z nich bylo pět lamp půlnočních a šest celonočních. Montáž osvětlení byla provedena na náklady obce, žárovky a zapínací vedení mělo být v majetku a správě Zábřehu. Dřevěné sloupy proti tomu byly v majetku VHHT, které si vyhrazovalo právo kdykoliv na sloupy instalovat elektrickou rozvodnou síť i pro jiné účely než osvětlování ulic. Údržba vedení spadala pod těžířstvo.

V dubnu 1913 probíhala instalace elektrického osvětlení na cestě do osady Březí, tedy v ose dnešní Starobělské a Plzeňské ulice. Náklady na vybudování nové sítě činily 3.500 K a lampy se zde poprvé rozsvítily počátkem května 1913. Ze dne 5. září 1913 se nám dochovalo oznámení starosty Dr. Hradečného, v němž sdělil místní policii, že má dbát přiloženého osvětlovacího kalendáře pro ulice Horní a Březí, patrně tedy tyto lampy rozsvěcovali a zhášeli policejní příslušníci.

Dne 23. dubna 1914 informoval starosta Hradečný ředitelství VHHT o myšlence napojení hospodářského dvora, obecního hostince a hasičské zbrojnice na síť elektrického vedení. 22. května 1914 podala obec Zábřeh nad Odrou zprávu okresnímu silničnímu výboru o smlouvě týkající se rozšíření vedení elektrického proudu na území Zábřehu, a to na Hlavní třídě, Výškovické a Dolní ulici. 28. května téhož roku píše zábřežský starosta Dr. Vladimír Hradečný oznámení zábřežskému farnímu úřadu, v němž sděluje, že pro instalaci prodlouženého vedení do Hlavní třídy a Dolní ulice je potřeba umístit na zadní boční stěně kostela dva nosiče pro elektrické vedení. Zároveň starosta žádal o projednání věci umístění dvou dalších nosičů na farní budově, což by si vyžádalo také vztyčení dvou dřevěných stožárů ve farní zahradě. Požadavek na umístění stožárů byl zaslán správě kapitulního velkostatku ve Staré Bělé. Ta vyjádřila nesouhlas, neboť duchovní a světské úřady dbaly na to, aby církevní statky nebyly zatíženy břemeny, navíc se kapitula vyslovila o velice zdlouhavém procesu schvalování v případě instalace stožárů na kapitulní půdě. VHHT podalo obci dne 5. června 1914 zprávu o tom, že v příštích dnech započne s montáží nového vedení, které bylo pravděpodobně brzy realizováno mimo půdu olomoucké kapituly.

Na základě svolení zábřežského starosty Dr. Vladimíra Hradečného, týkajícího se zřízení elektrického osvětlení obecního dvora a stájí, byla roku 1916 vyzvána firma Hugo Reicher Sen, elektrotechnický závod v Mor. Ostravě, k sestavení rozpočtu na zhotovení osvětlení dvora. Dále byla vyzvána ještě firma Maurer, elektrotechnický závod v Mor. Ostravě. Ta nakonec podala nižší nabídku a obec stanovila, že firma provede instalaci osvětlení za paušální cenu 930 K.

30. listopadu 1916 tlumočila obec Zábřeh nad Odrou vítkovickému těžířstvu žádost obyvatel Dolní ulice. Ti žádali o prodloužení elektrického vedení od domu občana Schauera (č. p. 444) až po dům firmy Goldberger (č. p. 17). S touto žádostí obec prosila i o rozšíření pouličního elektrického osvětlení, a to od domu č. p. 180 na Komenského ulici až po měšťanskou školu (dnes Hulvácká). Dále apelovala na zřízení obloukové lampy na křižovatce ulic Palackého a Komenského, lampy u zahrady domu Sigmunda Beera, další za mostem vedoucím přes potok, na ulici Hlavní před domem č. p. 405 a poslední v obecním parku u radnice.

Pohled na křižovatku dnešních ulic U Hrůbků a Dolní (vzadu). Patrná je elektrická síť a téměř při levém okraji též plynová lampa (okolo 1932). Foto: Archiv města Ostravy.

Pohled na křižovatku dnešních ulic U Hrůbků a Dolní (vzadu). Patrná je elektrická síť a téměř při levém okraji též plynová lampa (okolo 1932). Foto: Archiv města Ostravy.

Po 1. světové válce

Závěr 1. světové války, poválečný vývoj v novém státě – to obojí nepřineslo zásadní změny ve vývoji elektrické sítě. V únoru 1920 upozornila vítkovická elektrárna zábřežské obyvatelstvo na časté spálení pojistek v zábřežských domech, což elektrárna kladla za vinu svícení zakázanými žárovkami či jinému velkému spotřebovávání proudu, např. při žehlení. Obyvatelé Zábřehu byli vyzváni, aby dbali na správné užívání spotřebičů pod pohrůžkou toho, že při dalším spálení pojistky bude celé stavení odpojeno z elektrické sítě. 8. března 1920 oznámilo VHHT obci Zábřeh nad Odrou zvýšení cen za dodávku elektrického proudu se zpětnou platností od 1. února 1920. VHHT účtovalo po dobu předchozích válečných let dodávku energie za mírové ceny a podmínky ujednané 27. prosince 1911 a následnými dodatky z 6. ledna 1912 a 12. září 1912. VHHT dodávalo proud s prokazatelnou ztrátou, a proto byly nové ceny navýšeny na:

  • pro osvícení 1 Kč 80 hal za kilowatthodinu
  • pro pohon 85 hal. za kilowatthodinu.

Paušální platby byly zvednuty na:

  • 5-svíčkové lampy s kovovým vláknem 1 Kč 50 hal.
  • 10-svíčkové lampy s kovovým vláknem 2 Kč 90 hal.
  • 16-svíčkové lampy s kovovým vláknem 4 Kč 70 hal.
  • 25-svíčkové lampy s kovovým vláknem 7 Kč 20 hal.
  • 32-svíčkové lampy s kovovým vláknem 9 Kč 20 hal.
  • 50-svíčkové lampy s kovovým vláknem 14 Kč 40 hal.

Z provedené kontroly domácího osvětlení bylo zjištěno, že soukromí odběratelé svítí výkonnějšími lampami, než za jaké hradili paušální poplatky. Proto VHHT vyčíslilo těmto odběratelům pokutu – podvodný paušalista musel zaplatit za měsíc, v němž byla provedena kontrola, příslušnou platbu a zaplatit v této výši i předešlé dva měsíce. Měsíční nájemné za elektroměry bylo vyčísleno na:

instalované před 1. únorem 1920:

  • do 500 instalovaných wattů 1 Kč
  • do 1250 instalovaných wattů 2 Kč 50 hal.

instalované po 1. únoru 1920:

  • do 500 instalovaných wattů 3 Kč
  • do 1250 instalovaných wattů 7 Kč 50 hal.

Osvětlování ulic bylo nově zvýšeno na 8.600 Kč ročně, v ceně však nebyla obsažena údržba lamp, ta byla převedena pod správu obce. Ceny pro osvětlení ulic byly vypočteny na základě světelného kalendáře, rozpisu doby svícení. Od roku 1920 došlo ke zkrácení doby osvícení ulic – u půlnočních lamp celkem o 180 hodin ročně, u celonočních o 360 hodin ročně. Pro obecní závody byla smlouvou nabídnuta sleva 10% na elektrický proud.

Obci byla již 18. března 1920 doručena aktualizovaná smlouva o dodávce elektrické energie od VHHT. Krom jiného smlouva určovala, že proud bude dodáván nepřetržitě do Zábřehu nad Odrou z vítkovických závodů, budou-li to výrobní podmínky umožňovat. VHHT mohlo odmítnout odběratele jen v případě, že náklad na zřízení elektrického rozvodu k odběrateli by nebyl rentabilní vzhledem k minimálnímu odběru elektrického proudu. Těžířstvo na sebe bralo veškeré náklady spojené s vybudováním sítě, a to až k hlavním pojistkám jednotlivých odběratelů proudu. Pouze v případě, že by dům byl propojen s hlavním vedením na vzdálenost větší než 25 m, musel odběratel uhradit elektrické dráty nad 25 m z vlastní kapsy. ,,Těžířstvo dodávati bude proud točivý s 50 periodami za sekundu a sice pro osvětlení asi 0 120 V napětí ve svorkách, pro pohon asi 210 V.“ Stanoven byl systém slev a reklamací, stejně jako úhrad. Těžířstvo si také určovalo podmínky revize instalace – tu měli provádět zaměstnanci vítkovické elektrárny, ti také mohli provádět na vedení opravy. O den později, 19. března 1920, Zábřeh nad Odrou oznamuje VHHT, že v záležitosti zvýšení cen za energii potřebuje obec více času k jednání. Začaly dlouhé pře o cenu energie.

Ani schůze představitelů Zábřehu nad Odrou dne 4. května 1920 spolu s účastí zástupců VHHT nevedla k ukončení sporu v otázce zvýšení cen elektrické energie. 22. srpna 1920 píše ředitelství VHHT obci Zábřeh nad Odrou oznámení, že obec stále zaujímá odmítavé stanovisko v záležitosti zvýšení cen elektrického proudu, k němuž došlo po vydání vládního nařízení ze dne 23. září 1919, č. 524. VHHT hrozilo dovolávat se spravedlnosti u zemské politické správy. Vládní nařízení č. 524, na nějž se VHHT při zvýšení cen odvolávalo, bylo obcí Zábřeh nad Odrou zpochybňováno, jelikož smlouva mezí obcí a těžířstvem ze dne 22. května 1907 byla spíše smlouvou o koncesi, takže zůstávalo otázkou, zda vládní nařízení mohlo být na aktuální případ uplatňováno. Zábřežská správní komise usoudila, že by mohlo dojít k zvýšení cen od 1. února 1920, a to jen na 1 Kč 50 hal za kilowatthodinu pro osvětlení a na 75 hal. za kilowatt pro pohon. Obec souhlasila s návrhem roční paušální ceny za osvětlování ulic 8.600 Kč počínaje 1. únorem 1920.

Ceny oznámené 8. března 1920 vycházely z výrobních nákladů vítkovické elektrárny z ledna 1920. Jenomže na jaře roku 1920 došlo k vzestupu cen za uhlí o 100%, došlo také k zvýšení mezd. Proto VHHT 17. listopadu informuje Zábřeh nad Odrou o novém zvýšení cen za elektřinu s platností od 1. listopadu 1920 a to na:

  • pro osvícení 3 Kč 50 hal za kilowatthodinu
  • pro pohon 1 Kč 70 hal. za kilowatthodinu.

Paušální platby byly zvednuty na:

  • 5-svíčkové lampy s kovovým vláknem 2 Kč 80 hal.
  • 10-svíčkové lampy s kovovým vláknem 5 Kč 60 hal.
  • 16-svíčkové lampy s kovovým vláknem 9 Kč
  • 25-svíčkové lampy s kovovým vláknem 14 Kč
  • 32-svíčkové lampy s kovovým vláknem 18 Kč
  • 50-svíčkové lampy s kovovým vláknem 28 Kč

Při zapojení dvou lamp byla účtována sleva 5%, při třech lampách 15%. Nájemné za elektroměry, stejně jako dosavadní slevy, zůstaly v platnosti. Cena za osvětlení obce byla vyčíslena na paušál 17.000 Kč ročně, tedy dvojnásobek předchozí částky.

Od 1. listopadu 1920 došlo skutečně ke změnám cen za dodanou energii do Zábřehu nad Odrou. Ceny byly nakonec upraveny následovně:

Paušální měsíční platba:

  • za 1 instalovanou 5 NK kovovláknovou žárovku 2 Kč 70 hal.
  • za 1 instalovanou 10 NK kovovláknovou žárovku 5 Kč 40 hal.
  • za 1 instalovanou 16 NK kovovláknovou žárovku 8 Kč 60 hal.
  • za 1 instalovanou 25 NK kovovláknovou žárovku 13 Kč 50 hal.
  • za 1 instalovanou 32 NK kovovláknovou žárovku 17 Kč 30 hal.
  • za 1 instalovanou 50 NK kovovláknovou žárovku 27 Kč

Na tyto paušální ceny VHHT poskytovalo slevu 5% při připojení dvou lamp a 15% při připojení tří lamp. V případě zapojení více lamp bylo ujednáno, že cena bude záviset na dohodě s odběratelem. Mimopaušální ceny byly stanoveny za proud pro osvětlení na 3 Kč 40 hal. za kilowatthodinu, za proud pro pohon 1 Kč 70 hal. za kilowatthodinu. Roční cena za dodávku proudu do pouličního osvětlení byla stanovena obci Zábřeh nad Odrou na:

  • půlnoční 50 svíčková kovovláknová lampa 127 Kč
  • celonoční 50 svíčková kovovláknová lampa 317 Kč
  • 150 svíčková (75 wattová) lampu 400 Kč.

Obec Zábřeh nad Odrou zaslala dne 24. listopadu 1920  VHHT dopis, v němž sdělila, že vládní nařízení ze dne 23. září 1919 č. 524 nebylo dosud provedeno. Obec byla ochotna poskytnout finanční zálohu za osvětlování ulic do doby, než bude definitivně rozhodnuto o výši ročního paušálu za osvětlování ulic.

Ze 17. února 1921 máme dochovaný v archiváliích záznam o úpravě osvětlení:  ,,Lampa v obecním parku se zrušila, osvětlení na křižovatce ulic Palackého a Komenského (u Beera) a na mostě mezi Masarykovou třídou (dříve Horní) a ulicí Horní se zaměnily za silnější, 75 wattové (150 svíčkové).“ Všechny ostatní lampy v obci byly 50 svíčkové. Obec měla za to, že pět lamp v Komenského ulici by mělo spravovat VHHT, jelikož si železárny již v roce 1913 zřídily malodráhu Vítkovice – Pískové doly, jejíž koleje procházely právě zmíněnou ulicí. Obec argumentovala tím, že otřesy těžkých vozů snižují životnost žárovek a že lampy osvětlují také kolejiště dráhy, které bylo v majetku VHHT. Rovněž 17. února 1921 zavítal do Zábřehu nad Odrou pracovník vítkovické elektrárny Ing. Machata a navrhl obci nové ceny se zpětnou platností od 1. listopadu 1920. Téhož dne bylo také rozhodnuto, že dojde k redukci doby osvícení plynovými lampami. Všechny plynové lampy byly nově rozsvěcovány o půl hodiny později, celonoční lampy byly zhasínány o půlhodinu časněji.

Zřízení centrálního vypínače

V červnu 1921 došel hospodářskému úřadu v Zábřehu nad Odrou přípis od VHHT, v němž bylo upozorňováno na přesné dodržování osvětlovacího kalendáře. Občanka Jahodová, která měla rozsvěcování lamp na starost, byla 5. prosince 1921 důtklivě upozorněna na přesné dodržování rozpisu. Jahodová řídila osvětlování teprve krátký čas a shledala, že déle tuto činnost není možno provádět, jelikož dle nového kalendáře má světla rozsvěcovat ve 21.30 hod a zhasínat půlnoční lampy o půlnoci, zbylé v 2.00 hod. ráno. Před tímto nařízením Jahodová rozsvěcovala a zhasínala lampy příležitostně – např. když šla z nákupu či když šla provádět úklid do kanceláří. Půlnoční lampy nikdy nezhasínala ve stanovený čas. Proto se uvažovalo o převodu řízení lamp na obecní policejní příslušníky, ovšem v případě zaneprázdnění povinnostmi ve službě by lampy při počtu jednoho strážníka neměl kdo řídit. Ani občany Špačka a Sapíka nebylo možné přemluvit k obsluze osvětlení, proto se obec zamýšlela nad řízením osvětlení z jednoho místa. Nápad byl VHHT kvitován a částka na provedení úkonu byla vyčíslena na 9.600 Kč.

Dne 5. prosince 1921 se obecní policie zavázala na jednání technické sekce zábřežského hospodářského úřadu na rozsvěcení a zhasínání pouličních elektrických lamp, ovšem jen za předpokladu, že všechny vypínače z odlehlých končin Zábřehu budou přemístěny na jedno centrální místo. Za takové místo byla vybrána obecná škola na Dolní ulici. Na počátku roku 1922 se obec zabývala myšlenkou zrušení paušální platby za pouliční osvětlení VHHT a zavedením elektroměrů pro stanovení skutečné ceny spotřebované energie. Odborníkem však bylo zjištěno, že na vedení není možno instalovat elektrické hodiny, leda by byly zřízeny nové rozvody v ulicích Březí, Tovární, Komenského a v Hulvákách. To by však vyžadovalo vysoký finanční obnos, odhadem 20.000 Kč. Bylo také odhadnuto, že skutečná cena za energii pro osvětlení by byla rovná či dokonce větší ceně paušální, a proto bylo od návrhu upuštěno.  Dne 7. března 1922 zadala správní komise v Zábřehu centralizaci řízení pouličního osvětlení zábřežské firmě Nedvídek a Fajkus. Do obecné školy měly být za částku 7.888 Kč přeneseny vypínače z domu č. 141 (Rudolf Špaček), č. 280 (Zásobní spolek), č. 377 (Petr Jureček, pro lampu půlnoční i celonoční a ze sloupu u dvora č. 42 na Komenského (Hulvácké ulici). V ceně byl zahrnut materiál: 1415 m měděného drátu o průměru 6 mm, 66 izolátorů, 11 konzolí z úhlového železa, 2 sloupy, 25 m plynové trubky, 1 vypínač 20 ampér, 1 skříňka na vypínač, vázací a drobný materiál, montáž. 21. dubna 1922 se obecní úřad Zábřehu nad Odrou táže firmy Nedvídek a Fajkus, zdali hodlá začít s pracemi na přemístění vypínačů, neboť s dílem nebylo doposud započato.

Hospodářský úřad v Zábřehu informoval 29. dubna 1922 firmu Nedvídek a Fajkus o tom, že nemůže bez povolení instalovat závěsy pro elektrické vedení na soukromých domech. Proto 3. května 1922 žádá firma Nedvídek a Fajkus obec Zábřeh nad Odrou, aby zajistila souhlas s umístěním rámů a držáků elektrického vedení na domech č. 180, 280 a 377. Jen s umístěním vedení na zmíněných domech mohlo dojít k instalaci centrálního vypínače v obecné škole. Obec Zábřeh nad Odrou žádala 4. května 1922 majitele domů č. 180, 280 a 377 o umístění vedení elektrického osvětlení na své domy. Všichni majitelé domů – František Černý, Petr Jureček a Zásobní spolek s instalací souhlasili za podmínek, že obec ponese veškeré náklady na instalaci vedení a opravu případných škod na fasádách domů.

Již od 15. května 1922, kdy už byly pravděpodobně přepínače přesunuty do obecné školy, měla rozsvěcení a zhasínání lamp na starost policie za gáži, kterou do té doby dostávala občanka Jahodová. Doba svícení se měla držet přesně daným osvětlovacím kalendářem a v případě, že by lampy svítily příliš brzo nebo příliš dlouho, žádalo VHHT vybírání pokut. Pokud by bylo zjištěno v průběhu měsíce, že lampy svítí déle, než bylo stanoveno, měl se poplatek za svícení účtovat tak, jako by lampy svítily déle o zjištěnou dobu po celý měsíc. 7. června 1922 oznámila zábřežská firma Nedvídek a Fajkus, konces. elektromechanický závod pro světlo a sílu, zábřežské správní komisi, že proběhla výměna vypínačů pouličního osvětlení, které byly přemístěny do obecné školy na Dolní ulici. Elektrické osvětlení ulic stálo v roce 1922 obec 9.600 Kč.

Obecná škola na Dolní ulici, v níž byl instalován centrální vypínač pro rozsvěcení elektrických lamp. Jedna z lamp je patrná i na pohlednici.

Obecná škola na Dolní ulici, v níž byl instalován centrální vypínač pro rozsvěcení elektrických lamp. Jedna z lamp je patrná i na pohlednici.

V únoru 1924 přibyla nová elektrická lampa v Nové ulici, umístěná na domě č. p. 582. Její svítivost se vyrovnala 32 svícím. Instalace lampy a její pořízení stálo 250 Kč. V březnu roku 1924 oznámilo ředitelství VHHT, že dělníci jsou připraveni se stavbou nového pouličního osvětlení na okresní silnici do Hrabůvky, a to v úseku od obecné školy na Dolní ulici po Polaneckou dráhu. Nové pouliční osvětlení mělo stát 13.000 Kč.

Návrh na zřízení 13 elektrických lamp na okresní silnici do Hrabůvky. Foto: Archiv města Ostravy.

Návrh na zřízení 13 elektrických lamp na okresní silnici do Hrabůvky. Foto: Archiv města Ostravy.

Okresní správa politická v Moravské Ostravě (roku 1924 se Zábřeh stal součástí tzv. velké Ostravy) svolala na 23. července 1924 komisionální řízení ohledně žádosti města Moravské Ostravy, v níž město žádalo o zřízení elektrického osvětlení na území Zábřehu-Družstva. Nové lampy měly osvětlovat tehdejší ulice Šolinovu, Chalupníkovu, Rašínovu, Felixovu, část prodloužené Zengrovy a Aragonské.

24. března 1925 upozornila Státní veřejná nemocnice v Zábřehu nad Odrou na pokles napětí při spuštění nového rentgenového přístroje. Ředitelství VHHT totiž krátce předtím zrušilo transformační stanici v blízkosti nemocnice. Argumentovalo však tím, že přívodní kabely i tak nouzově vystačí pro potřeby nemocnice.V září roku 1927 žádalo ředitelství nemocnice vítkovické těžířstvo o instalaci nového transformátoru.

Osvětlovací plán obcí Moravské Ostravy z roku 1930 nám dává detailní přehled o rozmístění plynových a elektrických lamp. Obecně se dá říci, že jádro Zábřehu – starý Zábřeh, byl v té době osvětlen převážně plynovými lampami, zatímco jižní část obce – bývalá Horní (dnes Starobělská ulice), osada Březí (dnes část Plzeňské ulice nedaleko Bělského lesa) a některé ulice Družstva byly osvětlovány elektrickými svítilnami.

Výřez z osvětlovacího plánu z roku 1930. Zeleně jsou zaznačeny plynové lampy, modře elektrické. Zdroj: AMO

Výřez z osvětlovacího plánu z roku 1930. Zeleně jsou zaznačeny plynové lampy, modře elektrické. Zdroj: AMO.

V roce 1930 byly osvětleny půlnočními či celonočními lampami všechny důležité zábřežské ulice. Svítilny scházely jen v místech, kde ulice končily, nebo kde se již nesoustředila hustá zástavba objektů. Také prostory mezi osvětlenými tepnami Zábřehu nebyly osvěcovány.

5. dubna 1930 informuje VHHT Zábřeh nad Odrou o snížení nájemného za elektroměřiče, které byla instalovány před 1. červencem 1912 a to na:

  • do 500 instalovaných wattů 0.50 Kč
  • do 1250 instalovaných wattů 1.25 Kč
  • do 2500 instalovaných wattů 2.50 Kč
  • do 5000 instalovaných wattů 3.50 Kč
  • do 500 instalovaných wattů 0.50 Kč

V roce 1933 přibyly na stožáry lamp cedulky, které nesly pojmenování ulic. Tak např. na lampě č. 10 stálo Palackého, na č. 321 Vrchlického, na č. 96 a 259 Komenského, na č. 161 Dolní, č. 417 Horní, č. 34 Nová. Základní elektrická síť byla v průběhu 30. let již v základě dohotovena. Ulice byly osvětlovány elektrickými lampami, převažovaly však i nadále lampy plynové. Ty zhasly definitivně až s vypuknutím 2. světové války.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

Archiv města Ostravy, fond obce Zábřeh n. O.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílejte nás naShare on Facebook35Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *