Domy I. poválečné dostavby Jubilejní kolonie

Po 2. světové válce bylo třeba zamýšlet se otázkou výstavby nových obytných domů, jelikož řada domů na území Ostravy byla zastaralá, část zástavby byla poškozena válečným bombardováním a osvobozovacími boji. Také Vítkovické železárny se potýkaly s nedostatkem bytů pro své zaměstnance. Již těsně po válce začaly řešit bytovou otázku. V květnu 1946 vznikl plán na rozšíření Jubilejní kolonie. Jednalo se o I. etapu poválečného rozšíření kolonie, která byla řešena v rámci tzv. dvouletky. Pokud se zaměříme na celkový vývoj výstavby Jubilejní kolonie, jednalo se již o její V. etapu. Kolonie se stavěla do roku 1950 dlouhých 29 let a bylo v ní za toto období postaveno 142 domů s 830 byty.

Dvouletý hospodářský plán – dvouletky

V květnu 1946 byl vypracován plán na stavbu domů o 250 nových bytových jednotkách. Pro domy byly vybrány parcely západním směrem od Jubilejní kolonie, v okolí dnešních ulic Mládeže, Edisonova a Dvouletky. 28. července 1946 prošel Jubilejní kolonií slavnostní pochod. Za doprovodu závodního orchestru byl vykonán slavnostní výkop základů pro osmnáct nových domů, které byly vystavěny v rámci dvouletého hospodářského plánu, jehož cílem byla obnova válkou zničeného hospodářství. Slavnostní výkop provedli generální ředitel Vítkovických železáren Antonín Bechný (ve funkci v letech 1945-1949) a jeho první náměstek Albert Kučera.

Nově budované domy byly označeny písmeny A až Q. Domy byly uspořádány v šesti blocích, každý z nich sestával z tří vzájemně přiléhajících domů. Bloky byly stavěny kolmo k dnešní ulici Dvouletky (v té době se ulice provizorně nazývala Šolínova, podle českého matematika, inženýra a profesora pražské techniky Josefa Šolína). Stavbu provádělo celkem pět stavebních společností, neboť po válce se projevil nedostatek kvalifikovaných firem a také stavebního materiálu. Domy stavěli architekt Vojtěch Chýlek z Hrabůvky, stavitelé Alois Porvis, Otomar Pazourek, Josef Jílek a Walter Ulrich. Stavební materiál byl dodán vítkovickým stavebním oddělením, zábřežskou cihelnou a firmou Julius Rütgers v Zábřehu.

Domy byly postaveny jako jednopatrové budovy s valbovou střechou. Fasády domů byly okrové, podezdívka zbarvena do červena. V suterénu každého domu byly umístěny prostory prádelny, sušárny a sklepů. V domech bylo zřízeno ústřední topení a to vždy pro skupinu tří domů. Kotelny se nacházely ve středovém domě každého bloku. Dodnes můžeme vytušit, kudy bylo do kotelen dopravováno palivo. V každém z domů se nacházely čtyři bytové jednotky, které sestávaly z kuchyně, ložnice, obývajícího pokoje s balkónem, předsíně se vstupem na další balkón, WC a koupelny, vybavené umyvadlem a vanou. Podlaha v pokojích byla parketová. Na jeden dům bylo použito 68 000 cihel, 150 kg mosazi a 8 tun železa.

Kolaudace osmnácti domů

V dubnu 1947 byly dokončeny zednické práce a v průběhu listopadu 1947 Vítkovické železárny postupně zažádaly o kolaudaci domů. Při komisionálním řízení bylo zjištěno, že stavba je po stavební stránce úplně dokončena. Kolaudační protokol byl domům vystaven 17. listopadu 1947. Stavbám byla přidělena nová čísla popisná 517-534. Do dvou let od kolaudačního řízení měly být v okolí domů vybudovány chodníky.  Celkové náklady na vybudování domů, venkovní práce, kanalizaci, vodovod a osvětlení se vyšplhaly na 21 miliónů Kč. Od 28. října 1949 nesla původně označena Šolínova ulice nové pojmenování – Dvouletky, podle domů vystavených v rámci plnění Dvouletého budovatelského programu. Roku 1950 ulice prošla rekonstrukcí.

Nájemníci byli do domů vybírání na základě podaných žádostí. Poptávka značně převyšovala nabídku. Noví nájemníci byli vybíráni podle předem daných kritérií: důležitost nájemníka pro Vítkovické železárny, jeho kvalifikace, počet dětí v žadatelově rodině, současný stav bydlení žadatele. Při rozhodování nemělo být přihlíženo na politické názory žadatelů či na jejich politickou příslušnost. Většina bytů připadla zaměstnancům nové ocelárny Vítkovických železáren. V nově postavených domech našlo svůj byt 72 rodin. V případě, že by nájemce ukončil pracovní poměr s železárnami, musel byt odevzdat.

Stav domů, dvouletek, v dubnu 2016. Foto: autor článku.

Stav domů, dvouletek, v dubnu 2016. Foto: autor článku.

Dodnes domy stále slouží k bydlení. Postupně prochází rekonstrukcemi fasád, které značně narušily původní jednotný vzhled bloků. Některé z domů mají přestavěny původní balkóny na zimní zahrady. Řada domů se ale i dnes nachází v téměř původním stavu.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

JEMELKA, Martin (ed.)Ostravské dělnické kolonie. Vydání: první. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2015, s. 82-85.

Sdílejte nás naShare on Facebook150Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *